4
Rehabilitační ošetřování v klinické praxi ■ rigidita – zvýšené svalové napětí, které je zodpovědné za typické flekční držení těla, omezuje pohyb pacienta a způsobuje bolestivé stavy, nejčastěji v oblasti ramen a zad ■ hypokineze – pohybová chudost, výrazná zpomalenost a celková nechuť k pohybu jsou příčinou sporadické hybnosti pacienta; ta se mnohdy omezuje jen na zajištění základních životních potřeb ■ pohyby končetin – pacient pohyb nedotahuje a při opakování jeho rozsah stále zmenšuje; narušena je i jemná motorika, což pacienta limituje při běžných denních aktivitách, jako je zavazování tkaniček, zapínání knoflíků, manipulace s penězi, čištění zubů či umývání vlasů; tzv. mikrografií se projeví porucha písma; to je velmi drobné, nahuštěné a nečitelné ■ chůze – je kvůli krátkému kroku pomalá a šouravá, pacient je shrbený, strnulý, nezvedá dostatečně končetiny nad podložku a často zakopává; z hlediska pádu se stává vysoce rizikovým i z těchto důvodů: – propulze, retropulze: vychýlení těla až tendence k pádu při chůzi směrem dopředu/dozadu – freezing: zmrznutí, pacient se zasekne; lépe se pacienti pohybují v otevřeném prostoru; freezing může nastat v okamžiku, kdy se v okolí objeví nějaká změna (např. jiný typ podlahy, průchod dveřmi, hodně nábytku, stísněný prostor apod.) – festinace: pacient je nakloněn dopředu a rychle cupitá malými krůčky, dohání vlastní těžiště, hrozí pád – hezitace: představuje váhání při začátku pohybu, typické je třeba přešlapování před nakročením na schod, nebo pohupování před tím, než vstane; pacientovi může pomoci odpočítání začátku pohybu (začátek na tři – raz, dva, TŘI) a třeba se ještě plácne do stehna ■ mimika – ušetřeny nejsou ani svaly v oblasti obličeje a krku, což má vliv na mimiku a polykání; pacient má typický výraz, tzv. maskovitý obličej, ze kterého se jen těžko dají vyčíst emoce; na okolí tak může působit velmi odtažitě a uzavřeně, pocity však může mít zcela odlišné; mimické svaly se společně s jazykem a svaly krku podílejí na tvorbě řeči – ta je pro sníženou artikulaci drmolivá a nesrozumitelná; dalším projevem může být i zrychlení nebo zpomalení tempa řeči ■ hlas – kvůli slabému dechu má pacient také tichý hlas a řeč je monotónní, často afonická; okolí pacientovi mnohdy nerozumí, což může vyvolávat nedorozumění a konflikty ■ polykání – závažné mohou být i poruchy polykání, které mohou pacienta i ohrozit na životě; objevuje‑li se u nemocného časté zakuckávání až dávení při jídle a pití, je vhodné schopnost polykání otestovat ■ porucha automatických pohybů – souhyby: narušeny jsou také pohyby, které jsou doprovodné a pomocné v jiném pohybu a které člověk v plném zdraví vykonává automaticky; typickým příkladem je omezení souhybu HKK při chůzi; za normálního stavu pomáhají udržovat rovnováhu, nyní jsou drženy ve flekčním postavení strnule u těla a rovnovážnou funkci neplní; jiným příkladem je pokus o vstávání, kdy pracují DKK, ale pohyb není doprovázen správnými pomocnými souhyby trupu a HKK – obranné reflexy: pohyby, které člověka chrání (např. když na něj něco letí, rychle uhne nebo si zakryje obličej; pokud by padal, dá před sebe ruce aj.); nyní pacient tak rychlých reakcí není schopen (letící míč ho bouchne, při pádu ho ruce neochrání) 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501967