„Říkal jsem si, že bych sem mohl vozit i další kapely a udělat z toho klub na živou muziku, ale nevím, jaká razítka jsou k tomu potřeba a co všechno to obnáší.“ „V případě tohohle pajzlu celkovou rekonstrukci.“ Dejv si odložil džínovou bundu přes židli a sesunul se na gauč v kuchyni. Klaudie byla dole do minuty. „Co to bylo za ženskou?“ „To je fofr, teda!“ řekl Dejv uznale. „Čára je spolehlivej informátor, viď? Až budu v úzkejch, jenom na něj mrknu a celej svět se mi seběhne k nohám.“ „A ta ženská je kdo?“ „Potkal jsem ji na nástupišti a hned jsem si říkal, že ji musím pozvat do zaprděnýho nonstopu na nádraží na lahváče, abychom společně přišli na jiný myšlenky.“ „Tak mi to řekneš ráno,“ odcházela Klaudie. „Počkej. Je to manažerka od toho dědka, co nám obchází barák, ukázal jsem jí sál, nebyli jsme tam ani půl hodiny.“ „Takže kromě prachů ještě posílá volavku, to je dost rafinovaný. Takových machinací pro jeden koncert…“ „Nezdálo se mi to od začátku, ale tys mi říkala, že se takový peníze do kanálu neházej,“ bránil se Dejv. „Je to mecenáš umění, byl jsem v jeho kanceláři, má hangár v průmyslový zóně na Západní. Sbírá grafiky, sochy a teď se nejspíš přešaltoval na bigbít. Je mi už jedno, co tím sleduje. Jsem rád, že jsem zase s klukama.“ Klaudie si sedla k Dejvovi na gauč. „Byli jste jenom mladý poblázněný kluci, možná u toho mělo zůstat.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501966