nevěřím. A pro tebe v mojí malé zemi není místo, máš na víc. Najdi v sobě zase tu dokonalou hudbu… Kluci z kapely by si to tak přáli… Miluji tě, Katarina xoxo Nikdy jsme si neřekli, co k sobě cítíme. Bylo na to brzy, ale já věděl, co cítím. Když jsem četl její slova, vyčítal jsem si, že jsem to neřekl první. Třeba by to všechno bylo jinak… Třeba jsem se choval chladně… Třeba… „Seš kretén, víš to?“ vyrušil mě Benjaminův hlas z přemýšlení. „Proč?“ podíval jsem se na něj nechápavě. „Zas si něco vyčítáš, že jo? Zas prostě řešíš věci, který nikdy nevyřešíš a nezměníš. Přestaň se kurva obviňovat, Jone. Někdy se věci prostě poserou, je to tak. Prostě to tak má bejt.“ „Co tím chceš jako říct?“ zvedl jsem na něj hlas. Neměl právo takhle se mnou mluvit. Nebyl tam, když se to stalo a nebyl s námi ani teď, když jsem poznal Katarinu. „Že se máš už konečně přestat obviňovat,“ mračil se na mě Benjamin. „Měls skvělý lidi a ty už tady nejsou, poznals skvělou holku, ale nevyšlo to. Pokud nezačneš přemýšlet jinak, zblázníš se.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501900