S TA R É S Í D L O
„Já si ještě pamatuju původní zařízení kuchyně. Vařila jste ještě na tom bílém sporáku?“ „Na něm jsem se naučila vařit hned a sloužil mi báječně, dokud mi ho paní Carterová nevyměnila.“ V místnosti se vznášela lahodná vůně čerstvě upečeného chleba, bochánků a pečeného kuřete. „Krásně to tu voní.“ „Starý sporák mi chybí.“ Margaret položila desky s nabídkou na stůl zastrčený v koutku a vrátila se ke sporáku. Chvíli zírala na ovládací tlačítka a potom pronesla: „Kuchyně je už v plném provozu týden a já se v ní pořád nevyznám. Ta stará kuchyně měla své manýry, ale ty já mám taky. Společně jsme tvořily tým. Nový sporák a lednice jsou pro mě naprostí cizinci. Colton mi zapnul troubu, ale nemůžu si vzpomenout, jak se ovládají hořáky.“ Libby za posledních pár let vystřídala několik profesionálních kuchyní. Stiskla černý knoflík a otočila s ním. Plamen naskočil. „A je to.“ Margaret si zhluboka oddechla a přikývla. „Stisknout a otočit. To mě mělo napadnout.“ „Neměla bych to víno dát vychladit?“ „Dejte ho k ostatním chardonnay do ledničky. A pokud se vám podaří najít otvírák, budu ráda. Nemám tušení, kde by mohl být.“ „Když jsem se v lednu nastěhovala k tátovi, trvalo mi celé týdny, než jsem zjistila, kde co je.“ Margaret otevřela krabici s makarony. „Elaine říkala, že to byl hezký pohřeb.“ „Ani jsem si nevšimla, že tam byla. Kostel byl tak přeplněný, že jsem neměla šanci se s každým pozdravit.“ Libby vyměnila lahev za vychlazenou z ledničky a potom otevřela tři nebo čtyři zásuvky, než našla jednu se sbírkou podiv97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501762