František Kotleta
„Škoda že tu není profesorka. Mohla by nám říct, jestli to pít, nebo ne,“ ušklíbl se Giuseppe. „Musíme to holt risknout,“ pokrčil jsem rameny. „Nemů…“ Než mohl Giuseppe dokončit námitku, hodil jsem do sebe panáka. Chutnal jako „kakao“ od Královny žihadel. Ital protočil panenky a také se napil. „Díky za panáka,“ otočil jsem se ke karovi. „V pohodě. Je mi jasný, co jste zač,“ prohlásil. „Ano?“ „Zdrháte, aby vám někdo neusekl penis. Takových tu je,“ pohodil pravou horní končetinou po baru a dal barmance signál, že nám má znovu nalít. Garka vytáhla větší šálky a nalila do nich dvojnásobnou dávku. „Neříkal jsem dvojitou, mohli by začít být mnohem vtipnější, než by jim bylo milo,“ zabručel Jednotykadlo. „Ty ne, ale tamhle ten kumara chtěl pány taky pohostit,“ ukázala směrem k pódiu. Pod ním se na malém keramickém stolku vyjímal mimozemšťan s ulitou. „Netušil jsem, že se jim dá rozumět.“ Garka jen pohodila hlavou. „Komunikují pískotem a pachy. Mám tu na to překladač. Spoustě ras nejde rozumět ani
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501644