vskutku dobře. Říkal, že obecné zákonitosti a kategorie platí všude, tedy i na vojně. Ve volných chvílích si občas četl i jiné ekonomické spisy jako třeba Adama Smithe a Davida Ricarda či německé klasické filosofy jako Feuerbacha, a dokonce i jednoho z aktérů sovětské říjnové revoluce Trockého, jehož některé dílo vyšlo nedlouho předtím i v češtině. Vojenské příkazy se snažil plnit a omezení respektovat. Řídil se přitom výroky Karla Marxe, protože četl nejen Kapitál, ale i jiná jeho díla jako O válce nebo O boji třeba: „Uhýbat před bojem, vyžaduje více obětí, než boj sám,“ anebo „Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrý.“ Byl zastáncem toho, že je třeba za každou cenu dodržovat vojenská přikázání, i když samozřejmě si nemyslel, že by byla racionální. Často zdůrazňoval, že třeba nepřipadá v úvahu, aby šel na černo na vycházku nebo na opušťák. O vojenském rozkazu říkal, že i kdyby to byla sebevětší pitomost, tak on jej splní. Musí to tak být, protože na vojně, jakož samozřejmě i jinde, panuje byrokracie. A na to měl další Marxův výrok: „Byrokracie miluje iracionálnost.“ Snil o tom, jak se na začátku prvomájových průvodů dříve chodilo s velkými obrazy Marxe, Engelse, Lenina a Stalina, kterého později nahradil Gottwald, a ještě později Zápotocký, takže jednou bude průvod otevírat vedle obrazu Marxe, Engelse a Lenina i velký obraz Kodada. Ekonomem byl i svobodník absolvent Kervitz. Ač vystudoval účetnictví a nebyl angličtinář, ale francouzštinář, byl dobrý znalec Shakespeara a občas dal z něj k lepšímu nějakou myšlenku nebo i citát.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501557
Francouzštinářem byl rovněž svobodník absolvent Škvor. Působil podobně jako Kervitz křehkým a nesmělým dojmem. Že by to byl snad znak všech francouzštinářů? Pocházel ze Slovenska a dělal asistenta na katedře francouzštiny Filosofické fakulty v Bratislavě. Toho ostatní využili, a protože nikdo z nich kromě Kervitze neznal francouzsky, tak jej požádali, aby je tento jazyk vyučoval. Sladká Francie a francouzština měla pro většinu velké kouzlo. To on rád udělal, a tak tu byla i určitá zábava pro volné chvíle. Začali běžně dostupnou Francouzštinou pro samouky, což ostatní uvítali, protože nebyla tak složitá. Mezi ostatními měl prestiž, protože znal relativně dobře Paříž, a i francouzský venkov a pobřeží a občas dával k dispozici zajímavé vzpomínky. Jako praktikující katolík bral vojnu jako určitou překážku v jeho bytí. Po nějaké době, ale byl on i Kervitz přeložen do Bratislavy a tím pádem výuka byla pryč, a tak se nikdo již francouzsky nenaučil. Pak tam byli dva novináři Dolejší a Pěnkava. Oba měli společné, že byli ambiciózní, iniciativní a stále vymýšleli nějaké aktivity. Dolejší měl vyšší hodnost, byl desátník absolvent, zatímco Pěnkava pouze svobodník absolvent. Dolejšího jeho ambicióznost dovedla již v 18 letech do komunistické strany. Psal články do studentských časopisů a za ně pak byl z KSČ vyškrtnut. V očích měl takový zvláštní výraz, jako by z něj vyzařovala určitá vychytralost. Mezi oběma panovala rivalita, zejména ze strany Dolejšího, který na Pěnkavu nadával kudy chodil. Když byla nějaká zmínka o Pěnkavovi, jen pokýval hlavou a mávl rukou a prohodil, no to je Pěnkava! A ten se o Dolejším zase skoro vůbec nezmiňoval. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501557
Pěnkava se začal jako novinář specializovat na ekonomiku, chodil si tak k ekonomům pro rady. Klasiky, které mu doporučoval Kodad, znal, protože na novinářské fakultě se vyučovali také, i když ne do těch podrobností. Ale ostatní ekonomové mu doporučovali třeba Samuelsona nebo Keynese. Ten psal docela zajímavě, třeba jeho výrok, že konjunktura je takový stav, kdy nadměrný optimismus trumfuje nad úrokovou mírou, zaujal i Pěnkavu. Často si pro sebe něco říkal, působil tak dojmem, že je cvok, ale nebyl, byl to jen určitý novinářský trénink, kdy se snažil popisovat různé události. Jeho koníčkem bylo běhání, dokonce absolvoval třeba Běchovice, dostával proto vycházky, aby mohl pravidelně trénovat i mimo kasárna a nemusel stále dokola kroužit kolem fotbalového hřiště. Dolejší se zase specializoval na medicínu a neměl si tak pro rady kam chodit. Absolventi měli s dvouročáky na rotě poměrně dobré vztahy, nevyvyšovali se nad ně a oni zase vůči nim neprojevovali nějaké nepřátelské postoje. Věděli, že v některých útvarech to bylo jinak, byli dosti neoblíbení, protože věděli, že jsou tam na rok a mají určité výhody a oni tam byli na dva a museli si toho hodně vytrpět. „Dejte si pozor, jak budete jednat s vobyčejnejma vojákama,“ radili jim vojáci z povolání, „voni to na vás budou zkoušet, budou vás testovat.“ Tady jim absolventi ale neveleli, tak tu nebyl žádný vztah nadřízenosti a podřízenosti. Mezi dvouročáky se sem tam našel i nějaký vysokoškolák, který měl tu smůlu, že z nejrůznějších důvodů neabsolvoval vojenskou katedru vysoké školy. Patřil sem například desátník Lahoda, kterému sebevědomí v žádném případě nechybělo, 100 Ukázka elektronické knihy