Sex, smrt, osvícení tohle bylo poprvé, kdy jsem se zamyslel nad svým penisem jako něčím k poměřování, něčím odděleným ode mě samotného. To mě také přivedlo k jinému závěru – že je muž hodnocen podle sexu – a jelikož nebyl v okolí nikdo, kdo by mi to vysvětlil jinak, uchoval jsem si tento předobraz nespoutaného a dobyvačného Casanovy jako nějakého životního ideálu. Od té doby mi byl sex náhražkou Boha, mou „pokřivenou modlitbou“. Horlivost, jakou jsem věnoval své snaze dostat někoho do postele, byla jako světcovo zaujetí hledáním pravdy, poháněna stejně palčivou touhou po celistvosti. Namísto usilování o lásku ve mně bylo bohužel toto puzení nasměrováno trošku jiným směrem ve snaze stát se takovým velkolepým Bohem, po jakém toužila matka, takovým, jako byl můj otec – ohromným. Když jsem přijel do Thalheimu, toto byla má jediná představa o vyšší moci. Až na jednu věc – věděl jsem, že pokud bych někdy nějakým zázrakem uvěřil v Boha, muselo by to být na základě něčeho zcela pravdivého. Za žádných okolností mě nemohl k víře přivést nějaký duchovně zahalený žvást, který by mi sladce nalhával, že jsem požehnán, když hřeším, v bezpečí, když tolik mých známých umírá, a milován, když je všude okolo tolik nenávisti. Za důstojné jsem považoval jen čelit nemilosrdným skutečnostem života s co nejmenším přibarvováním. Přísahal jsem si, že mě tyto nemilosrdné skutečnosti nikdy nezlomí – ani touha po Bohu mě nikdy nezlomí, i kdybych chtěl víc než co jiného na světě, aby taková entita existovala. Ta možnost se zdála až příliš krásnou představou. Dokonce tak krásnou, že se tato touha stala nožem, který způsobil ten šrám, jež vedl k tomu výkřiku, který mě přivedl na svět.
86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501430