Udržitelnost vyžaduje spolupráci. Pro chod celku je potřeba každý a ve městě je to dobře vidět. Někde jsem četla, že řidiči jsou vůči cyklistům bez helmy opatrnější, protože jim připadají křehčí. Vlastně mě to potěšilo, i empatie je pro udržitelnost důležitá. Jednou na mě na křižovatce při čekání na zelenou zatroubil autobus. Taková ta harmonika, strašně obrovský vůz, hloubka a intenzita klaksonu odpovídala velikosti. Nejspíš mu to přišlo vtipné, začal se smát, měli jsme oba červenou. Strašně mě vyděsil a udělal to, protože mohl. Velký, hlučný, několikatunový objekt stál těsně za mnou, člověkem z masa a kostí na patnáctikilovém shluku trubek a ozubených koleček. Dělal, že mu překážím v cestě a nemá čas čekat, až se pohnu. Nemám tyhle hry o moc ráda, já radši tu spolupráci. Na nejbližší křižovatce zahnul jinam. Rohanský ostrov je pak kapitola sama pro sebe. Před pár lety jsem ho skoro neznal, byl to zarostlej a špatně přístupnej lesopark uprostřed industriálního ničeho. Od tý doby, co pracuju hned vedle, stromy postupně mizí a nahrazujou je administrativní baráky, který jsem dřív znal jen ze Západu. Je to hodně zvláštní terén. Na pár metrech čtverečních tu vedle sebe potkáte ruskou zlatokopku snažící se při joggingu neušpinit si bahnem značkový hadry, hipstera usazenýho pod dubem s wi-fi ve větvích zdarma, ajťáka dychtícího utopit proklatě velkou výplatu za nesmyslně drahej jamajskej burgr s příběhem, rodinku bezdomovců stavící si před lepenkovým stanem bazén z igelitek. A mě. Když už takový místa ještě někde existujou, jedinej důvod, proč se na nich objevím, je, jako i v Karlíně, právě mý kolo. Trochu mě mrzí, že jsem na naši svatbu nejela na kole. Miluju ostrovy a vdávala jsem se na Štvanici. Z Vinohrad by to vlastně byla i moc hezká cesta, jenom z kopce a pak na Florenci sprejerským legálem dál na cyklostezku. Někde na šatech bych určitě měla otisknutý řetěz, ale v prostředí Bike Jesus by to zapadlo báječně. Mezi hosty se mísili přeživší z párty z předešlého dne, turisti, kteří šli zrovna kolem, místní, co přišli z nedalekého obydlí taky oslavit naši lásku, bikeři trénující na uměle vybudovaných skocích. Měla jsem zase pocit, že všechno je správně právě takhle. Proto mám Prahu ráda, 96
Adéla Vitvar Kudlová & Jan H. Vitvar Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501400