8
K
opyto se snažilo psy lovit přes den. Když se ukázalo, že to k ničemu nevede, zkusili je lovit i za tmy. Jezdili v jedenáctičlenné skupině, všichni bratři vázaní přísahou společně s oběma nomády a třemi staršími lončáky, a každé sedlo se ježilo plnými toulci a oštěpy. Z takového množství jezdců, kteří se za ní šikovali, Nádhernou až mrazilo. Přesto však se z každé vyjížďky vraceli do Veselic s nepořízenou. Kdyby její bratři tak neběsnili, že jim smečka uniká, Nady by si snad začala myslet, že to byl jen další pomatený přelud způsobený Kostichlamovým lektvarem. Téměř celý týden po smečce s úporným odhodláním pátrali a záso by se tenčily s každým dnem, kdy před nimi jejich kořist zůstala skryta. Navzdory zběsilému hlídkování život uvnitř hradeb byl i nadále sledem únavných a zdlouhavých úkolů. Nady musela dohlížet na zahrádky a sady, které vesničané obdělávali, a naslouchat jejich rostoucím obavám z budoucnosti. „S fazolema jsem na tom dobře, ale mám strach, že se do nich pustí houba, než je sklidím.“ „Tadleta poslední mišpule urodí sotva tak pro mý děti.“ „Někdo mi potají chodí na kdoule. Musíte s tím něco udělat!“ Na všechny nářky odpovídala Nady prázdnými sliby a falešným povzbuzováním. Při výcviku lončáků nebyla schopna projevit už ani tuto špetku shovívavosti. — 98 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501321