LOUISE FULLEROVÁ
I když si to nedovedl vysvětlit, rozlila se mu po jejích slovech celým tělem vlahá úleva. Nevěděl, co ho k tomu vede, ale tiše odvětil: „Ani já jsem s nikým nebyl.“ Rozšířily se jí zorničky. Nedovedl odhadnout, jestli mu uvěřila. Když uslyšel ona slova vyslovená nahlas, připadla stěží uvěřitelná i jemu. Po noci s Lottií se ponořil do práce, protože byl příliš rozrušený tím, jak dokonale selhal jeho seznamovací algoritmus. Nejistě vydechla: „Asi bychom se měli vrátit do domu.“ Při představě toho, jak vchází do prázdné ložnice, se mu napjalo tělo. I tak se mu ale povedlo přikývnout. „Ano, to bychom měli.“ Přitiskla se k němu a na zlomek vteřiny zaváhala, pak se ale šeptem optala: „Do mé nebo tvé ložnice?“ Zažil pocit, jako by kolem něj zhoustl vzduch. Přejel ji zmateným pohledem. „Já ale… Nemusíme… nejsem…“ Pohlédla na něj očima plnými paniky. „Rozmyslel sis to?“ Ucítil, jak se v něm naděje sváří se strachem. Pevně ji objal a vydechl: „Víš, že ne. Nemůžu si to rozmyslet. Dovedu teď myslet jen na tebe.“ Dlouze se nadechla. „Tak tedy ke mně.“ Rychle se oblékli a vrátili se do domu. Úmyslně nechali v hale i na schodech zhasnuto. Celou cestu ji stravovala panika při myšlence na to, jak snadno se před chvilkou oddali vzrušení. Bála se opustit osvětlenou prostoru bazénu – nechtěla riskovat, že změna prostředí a nálady změní jejich náhled na to, co se tam málem stalo. Když pak ale s Ragnarem stoupala do schodů, ucítila, jak jí svírá ruku v dlani. Přivinul ji k sobě a v půli schodiště ji políbil s tak ohnivou naléhavostí, že vmžiku zapomněla, kde je i kým je. Dovedla 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501252
VÁŠEŇ POD POLÁRNÍ ZÁŘÍ
vnímat jen svůdnou temnotu, bušení jejich srdcí a lahodný tlak Ragnarových rtů. Jen taktak se jim povedlo dojít až do ložnice. Závěsy nechala roztažené a v matném světle, které do pokoje vysílala osvětlená kopule nad bazénem, se znovu svlékli a zřítili do postele. Když ji vzal za boky, zvedl je a vklouzl jí mezi kolena, vmžiku zapomněla na obavy, které ji doprovázely cestou od bazénu. Cítila na těle jeho horký, přerývaný dech. Vyhledal jazykem nejcitlivější místo jejího klína a Lottie ucítila, jak jí dech uvízl v hrdle. Dychtivě se opájela každým výpadem, každým pohlazením. Ze rtů se jí vydralo dlouhé, slastné zaúpění. Vpletla mu prsty do vlasů. Chtěla dostávat více a nepřála si, aby tato chvíle někdy skončila. Zmocnila se jí nekonečná závrať a připadlo jí, jako by na její tělo přestala působit zemská tíž. Vnímala, jak jí po pleti ve vlnách rozlévá lahodná horkost. Každý její záchvěv byl o něco silnější a neodolatelnější než ten předchozí. Její tělo se bezděky začalo chvět jako vibrující struna. Pak se ještě jednou, naposledy vypjalo a vyšlo vstříc lahodnému tlaku jeho rychlého jazyka. Prudce vryla prsty do jeho vlasů a dlouze zaúpěla. Ucítila, jak se jeho tělo posouvá nahoru. Pokryl jí řetězcem horkých vlhkých polibků šíji, klíční kost a hroty vzrušených ňader. V hrdle jí znovu uvízl dech. Připadlo já, jako by teď byl Ragnar ještě pevnější, tvrdší a větší. Nedovedla si upamatovat, jestli takovou změnu vnímala i při jejich prvním milování. „Takhle to je dobré,“ vydechl, znovu ji políbil a vklouzl prsty do jejího vlhkého, vzrušeného lůna. Zasouval je a vysouval, dokud neucítila, jak jí začíná být těsná kůže. Konečně se jí povedlo promluvit. „Máš tady…“ „Víš jistě, že to chceš?“ zašeptal sevřenými rty. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501252
LOUISE FULLEROVÁ
Z jeho tónu bylo zřetelně cítit, kolik sil musí vynaložit, aby se ovládl. „Ano, vím.“ Vstal z postele a rychle vykročil ke dveřím. Sledovala ho, jak odchází, a bezděky sevřela v prstech pomačkané prostěradlo. Než z ní ale stačilo slastné omámení vyprchat, vrátil se Ragnar s prezervativem. Jediným plavným pohybem roztrhl obal, vytáhl ho a rozvinul po vzrušené mužnosti. Ulehl vedle ní a objal ji. Vyhledal její rty, políbil ji a přitiskl ke svému tělu ještě pevněji. Sklouzl jí dlaněmi po zádech k bokům a nadzvedl je. Sama mu vyšla v ústrety a navedla ho do svého dychtivého těla. V pološeru se zaleskly jeho oči. Ragnarova tvář, stažená soustředěním, odrážela jako zrcadlo její vlastní vzrušení a touhu. Začal se pohybovat v rytmu, který dokonale ladil se zrychleným tepem jejího srdce. Ucítila, jak se jeho tělo napíná a dokonale, cele ji vyplňuje. Jeho temné sténání se smísilo s tichými výkřiky, které jí unikly ze rtů, když se její tělo sevřelo kolem jeho plnosti. Zhroutil se vedle ní na prostěradlo a položil tvář na křivku její klíční kosti. Chabě ho dál objímala a každým kouskem své bytosti vnímala jejich zrychlený dech. Oba vyčerpaně lapali po dechu a jejich těla byla kluzká horkým potem. Chtěla tak zůstat ležet navždy, po chvíli se ale Ragnar zvedl na loktech a opřel se vedle ní o loket. Na zlomek vteřiny se bála, že vstane z postele, místo toho ji ale po chvilce znovu přivinul k svému silnému tělu. „Chtěl jsem být opatrný,“ vydechl. „Vím,“ zašeptala. Jeho slova ji překvapila, byla mu ale vděčná za to, že porozuměl nervozitě, kterou v ní probudila vyhlídka na milování bez ochrany. Objal ji kolem pasu a objímal ji, i když se její dech 100 Ukázka elektronické knihy