LOUISE FULLEROVÁ
I když si to nedovedl vysvětlit, rozlila se mu po jejích slovech celým tělem vlahá úleva. Nevěděl, co ho k tomu vede, ale tiše odvětil: „Ani já jsem s nikým nebyl.“ Rozšířily se jí zorničky. Nedovedl odhadnout, jestli mu uvěřila. Když uslyšel ona slova vyslovená nahlas, připadla stěží uvěřitelná i jemu. Po noci s Lottií se ponořil do práce, protože byl příliš rozrušený tím, jak dokonale selhal jeho seznamovací algoritmus. Nejistě vydechla: „Asi bychom se měli vrátit do domu.“ Při představě toho, jak vchází do prázdné ložnice, se mu napjalo tělo. I tak se mu ale povedlo přikývnout. „Ano, to bychom měli.“ Přitiskla se k němu a na zlomek vteřiny zaváhala, pak se ale šeptem optala: „Do mé nebo tvé ložnice?“ Zažil pocit, jako by kolem něj zhoustl vzduch. Přejel ji zmateným pohledem. „Já ale… Nemusíme… nejsem…“ Pohlédla na něj očima plnými paniky. „Rozmyslel sis to?“ Ucítil, jak se v něm naděje sváří se strachem. Pevně ji objal a vydechl: „Víš, že ne. Nemůžu si to rozmyslet. Dovedu teď myslet jen na tebe.“ Dlouze se nadechla. „Tak tedy ke mně.“ Rychle se oblékli a vrátili se do domu. Úmyslně nechali v hale i na schodech zhasnuto. Celou cestu ji stravovala panika při myšlence na to, jak snadno se před chvilkou oddali vzrušení. Bála se opustit osvětlenou prostoru bazénu – nechtěla riskovat, že změna prostředí a nálady změní jejich náhled na to, co se tam málem stalo. Když pak ale s Ragnarem stoupala do schodů, ucítila, jak jí svírá ruku v dlani. Přivinul ji k sobě a v půli schodiště ji políbil s tak ohnivou naléhavostí, že vmžiku zapomněla, kde je i kým je. Dovedla 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501252