H a n a Wh i t t o n • L u d m i l a z P o d ě b r a d
o všem s Jiřím, až se vrátí. Jistě nebude nic namítat. A mimoto… z Lehnice to zase není tak daleko do Krakova, až se tam Ludmila vydá za svým ženichem Vladislavem.“ „Také mě to napadlo,“ přikývla Lena. „Však uvidíme.“ Kdo ví, jak to tentokrát dopadne, pomyslela si. Zejména když Ludmila zrovna vášnivým citem k polskému kralevici nezahořela. Vždyť i v Sidoniině případě bylo nakonec všechno jinak. Usoudila však, že bude moudřejší nechat si tyto dohady pro sebe. Zneklidňujících zpráv zažila Johana v poslední době víc než dost. Proto se pouze uklonila a řekla: „Děkuji ti, Výsosti!“ A pak se měla k odchodu.
Katharina rychle odložila lžíci a vyskočila od snídaně, aby se Ludmile uklonila. Ta ji však místo oficiálního pozdravu objala. „Tohle není třeba, Katharino! Zakrátko se z nás přece stanou sestry!“ Vrhla přitom vědoucí pohled po Hynkovi, který se právě přiloudal do hodovní síně. Oči měl zarudlé a tvář poněkud opuchlou, což svědčilo o tom, že včerejší večer a patrně i valnou část noci strávil opět v nějaké krčmě dole u řeky. Ztěžka dosedl za stůl a zahučel cosi jako pozdrav. Ludmila se posadila naproti Katharině a stejně jako ona si nechala přinést kaši se sušeným ovocem zalitou bohatě medem. Zato Hynek si poručil nadívané kuře a kousky kapra v pikantní tmavé omáčce a k tomu džbánek piva. „Ach, Hynku! Jak můžeš tohle jíst poránu!“ zasmála se Ludmila. „Totéž si já říkám o té vaší snídani,“ odpověděl jí na to Hynek a přelétl odsuzujícím pohledem jejich chutnou 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501122