spi r i t ua l i ta l é k a ř e a e t i k a z t r a nsc e n de n t n í pe r spe k t i v y
dostávají mnohdy na periferii mezi lidi zbité a sociálně konfliktní, aby zde kromě snahy zachránit život svědčili před druhými o potřebě péče o člověka, který potřebuje pomoci. Poslední reflexi této kapitoly o důležitosti soucitu, solidarity a milosrdenství tvoří zamyšlení nad významem setkání s tváří druhého člověka při rozvoji uvedených vnitřních postojů. Nejeden příběh Ježíšova terapeutického působení totiž začíná od soucitného pohledu na ztrápenou tvář druhého člověka. V době pandemie COVID-19 a epidemiologických opatření se právě zdůraznil význam soucitu v pohledu do tváře trpícího člověka. Již na rovině lingvistické je tvář, výraz v obličeji, pohled do očí tváří v tvář spojen s chápáním člověka jakožto osoby – viz hebrejské paním, řecké prosópon, ruské lico, které vyjadřují tvář i osobu. Osoba vyjadřuje sebe sama a vztahuje se k druhému především svojí tváří (SOKOL 2002, 172–173). Přestože je druhý člověk vždy tajemstvím, jeho tvář a to, co nám tvář druhého zjevuje ve své slávě (epifanii), vytváří prostor pro sdílení stejného. Tvář druhého člověka bude vždy jiná, ale tím se nijak nepopírá, co máme jako lidé stejné. Ve vzájemném rozhovoru tváří v tvář se otevírá etický rozměr lidského jednání, které je prosté násilí na druhém. Ve vstřícném pohledu na druhého člověka se vůle otevírá rozumu, který vede vůli k zodpovědnému jednání (LÉVINAS 1997, 170–195). Každý lékař ze sledování reakcí tváře pacienta získá důležité informace o tom, co se v něm asi odehrává. Tvář vypovídá o tajemství bytí člověka přesahujícím empirické danosti. Vždyť i medicína o lidské tváři a o částech mozku s ní spjaté pojednává opatrně a spíše se tomuto tématu vyhýbá 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501111