Kubelíkova
37
Žižkovské gymnázium bylo založeno už v roce 1903, ale teprve od roku 1912 sídlilo v budově číslo 37 v Kubelíkově ulici. A pochlubit se může vskutku slavnými studenty, ne vždy ale absolventy. Například básník Jaroslav Seifert, držitel Nobelovy ceny za literaturu, a novinář František Němec, ve své době populární soudničkář, žižkovské gymnázium nedokončili. Oba nezdárné studenty odtud vyloučili, zejména pro jejich zálibu v častých vycházkách za školu. Když se pak schylovalo k tomu, že z toho bude opravdový malér, rozhodl se svízelnou situaci František Němec řešit fingovanou sebevraždou. Oběsit se na školním záchodku se mu nakonec nepovedlo. A vyhazovu ze školy tenhle pokus také nezabránil. Jaroslav Seifert ale přes veškeré problémy se svým středoškolským studiem na roky strávené na žižkovském gymnáziu rád vzpomínal: „Nebyl jsem dobrý žák, ale na léta v tomto ústavě vzpomínám div ne se slzami v očích. Vděčím škole za mnohé. Okna, tehdy nezvykle veliká, zaplňovala třídy i chodby světlem a přívětivou pohodou. V žižkovském gymnáziu jsme měli kapli v tělocvičně. Ve všední dny jsme v tělocvičně cvičili, v neděli byly přisunuty k ribstolím dvě kostelní lavice a plechová roleta ve výklenku, kde byl malý prostý oltář, byla vytažena. Vznikla tak modlitebna.“ Že má škola dlouhou historii, lze
uvnitř budovy poznat doposud. Původní jsou nejen dveře od tříd, ale třeba i sejf v ředitelně. A překvapivě taky třeba prastaré linoleum, na které zase vzpomíná Jaroslav Seifert: „Ze všeho nejvíce mě však v budově zaujalo krásné a jistě kvalitní linoleum. Bylo červené, jako jen trochu tmavší růže stolistá, a plnilo budovu nezvyklým, ale příjemným pachem. Běda mu, pomyslil jsem si. Bude muset vydržet nápor žižkovských školáckých bot, namnoze okovaných podkůvkami a někdy dokonce i kasárenskými cvočky. Linoleum vydrželo, já ne!“ Dalším slavným studentem gymnázia v Kubelíkově ulici byl autor humoristických románů Jaroslav Žák. A tak je jisté, že inspiraci ke svým slavným knihám, později velmi úspěšně zfilmovaným, získával právě tady. Stačí dva názvy: Cesta do hlubin študákovy duše a Škola základ života. V budově gymnázia se později vystřídalo mnoho nejrůznějších škol. Byla tu jedenáctiletá střední škola, která v té době plnila funkci gymnázia, od šedesátých let sem chodily děti za základním vzděláním, a to až do okamžiku, kdy byly rozehnány do okolních škol a tady se usídlila střední ekonomická škola. Ta se sem přestěhovala v roce 1986 a od roku 1990 už se jmenuje obchodní akademie. Tři obory tu studuje na tři sta studentů. Ti mají k dispozici hřiště, které je ze všech stran sevřené budovami.
< B orovice jako by sváděla nerovný boj
o prvenství ve výšce s žižkovskou vysílací věží…
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501098