než se nechtě narodil, že tu stejně není. Měl na krku velkou jizvu, která mu zůstala potom, jak se nabodl na drátěný plot. Hodně se potuloval po vesnici, nejen po Bólu a Świętech, vídávali ho i v Pogrzebech, Rutce či Opace. Toulal se celé dny, občas někomu v zahradě ojedl keříky, občas mu něco dali domácí. Jizva na světlé kůži kontrastovala se špinavými šmouhami na krku. Jeho matka z něho byla věčně nervózní. Když se narodil, zlomila mu ruku. „Věčně zlobil jak čert,“ říkávala. Měl pět roků a velmi špatně vyvinutou řeč. Občas si chodíval hrát k Dorotě. Nechtěli jsme ho brávat s sebou, ale Dorota ho bránila. Jednou ukradl paní A. v Grabowci slepici. Přinesl ji matce na oběd. Ta ji uvařila a potom ho zbila, protože ona zloděje doma trpět nebude. Strašně ho nechtěla. Poprvé v životě jsem se setkala s tím, že někdo nechtěl dítě, že mu bylo na obtíž. Jeho matka žila sama. Maciejův otec od nich odešel, prý za prací do Białystoku, ale víckrát se neozval ani nevrátil. O nenávratech mužů vždycky vznikalo hojně písniček, málokdy se zpívalo o ženách, které odešly. Protože mnoho jich doopravdy odejít nemohlo. Dorotina máma odešla. Taky nikdo nevěděl kam. Dorotin otec to prý věděl, ale nikomu to neřekl, Dorota s mámou nebyla v kontaktu. Tady nepomáhal ani kocourník, ani prosby, ani výhrůžky. Ani krev, co prý není voda, neměla dostatečnou konzistenci na to, aby ji přiměla vrátit se. Občas Dorotě k narozeninám přišel nějaký balík, to bylo vše.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501094