inspektor zachytil jen několik závěrečných slov: „Mario, odpusť mi.“ „Jste v pořádku, pane Stewarde? Já vím, že onu… tragickou vzpomínku máte stále před očima, a musím říci, že vás plně obdivuji. Jste pro mne hrdina, ano, udělal jste maximum, více už udělat nešlo, ale… přesto pár věcí, tak zcela nechápu. Můžu mít ještě několik otázek, pane Stewarde? Cítíte se dobře?“ Mihotavé světlo svíček, vytvářelo na světlých stěnách pokoje prazvláštní stíny. Starý muž se stále díval na jedno jediné místo a inspektora jako by zcela ignoroval. „Snad tu elektřinu brzy spraví, mám někoho zavolat? Jste v pořádku?“ zeptal se znovu inspektor. „Zavolám raději paní Gardnerovou, ano?“ Až po této větě se místností rozlehl rázný hlas: „Ne, ne… nikam nevolejte!“ A po chvíli Steward už tišším hlasem dodal: „Teď už jsem zbyl jenom… já. Klid… chlapče, klid. Ano, vše je… jak má být, jen… jen jsem se zamyslel. Nepříjemných vzpomínek se člověk jen tak lehce nezbaví. A víte, chlapče, která vlastnost člověka nejvíce dehonestuje? Předstírání… někdy se mně zdá, že všichni žijeme na jednom velkém jevišti. Ach, promiňte, jsem už starý člověk, nezlobte se… cítím únavu. Snad přece jen někdy příště, ano?“ „Jistě, jistě, jen jsem se chtěl ještě zeptat, jak to bylo s tím klíčem, a kde bylo ohnisko požáru? Jak se dostal Gordon do chaty? Měl náhradní klíč? A kde ho vzal? U vás v domě? Říkal jste přece, že vás kdysi navštěvoval, ne? A ten krb byl hodně poškozen? A zahlédl jste někde během toho požáru Gordona? Musel tam přece někde být. A kde byly ty barvy, kterými jste chtěl natírat. Venku? A co ty výstřely?“ Muž na vozíku jen lehce pokyvoval hlavou, ale nijak nereagoval. „Promiňte, pane Stewarde, máte pravdu, necháme to na příště,“ pokrčil rezignovaně detektiv. „Ach, příteli, netrapte mě už, prosím. Věřte mi, že je těžké s tím žít. Vyšetřování dávno skončilo a výsledek znáte. Byl pouze jeden viník, Johne… jen jeden! Rozumíte mi?“ Oči plné slz se zadívaly na inspektora. „Omluvte mě, dnes už nemůžu, opravdu… rád bych si odpočinul. Myslím, že jsem vám řekl vše podstatné. Děkuji za návštěvu, jste přesně takový, jak vás popsala Key. Bystrý, zvídavý, ale až moc… všetečný,“ starý pán na chvíli sklopil oči a pak tiše
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501076