Ale jestli si tím, kdo ke mně přichází, řek, pak budiž. Skončím s otevřenýma očima a plným břichem. Potom začal jíst. Talíř zvonil a ťukal. Můry začaly útočit na petrolejku a po něm a celym předku chajdy poskakovaly jejich stíny. Pozoroval sem ho, jak do sebe láduje celej talíř. A chvíli sem uvažoval, že bych moh províst něco šílenýho. Vzpomněl sem si na všechny ty díry v zemi tam u výkopů. Browninga sem měl hned po ruce. Ve světle byl von, ne já. A já měl výhled a dost času se připravit. Až šáhne po tý brokovnici, je po něm. A vodsuď by každej slyšel kulový. Nic mě vod toho plánu nevodrazovalo. Von žvejkal a cucal, jako by se nechumelilo, jako by si ani nebyl jistej, jestli věří tomu, že sem vopravdickej, a měl sem to brát jako dobrý znamení, ale mně to zvedalo mandle, jako že mě ten hnusák nebere vážně. Byl sem hladovej a žíznivej zmlácenej, zoufalej parchant s dvěstětřiačtyřicítkou a von neměl ponětí, jak moc mě dráždí. V tý chvíli sem byl tak napnutej, jako bych měl zuby pod proudem. Ten chlápek si se mnou zahrával, měl pro mě pochopení a teď zase chytračil. Nebo mě možná vůbec nezaregistroval. Byl to mazanej starej hnusák, nebo ňákej ukecanej mimoň? Tohle třeba dělal každej večer, představoval si, že něco vidí, lidi, který tam ani nebyli. Jenže já tam dovopravdy byl a von moh kvůli svýmu lepšímu pocitu nasypat do tmy pár patron a na tuhle vzdálenost mě rozsekat na cucky. A von mi teď nabízel, abych se najed? Na tohle sem mu fakt neskočil. To mě neznal. Neměl páru, z jakýho já sem těsta. A byl starej. Nemoh bejt vzhůru celou noc. Zatim sem všecky starý kokoty, který sem ve svym životě potkal, v čekání trumfnul. No, je pravda, že sem byl vážně poděs, a měl sem na něj pifku, že si se mnou takhle zahrává, ale zase sem nebyl z těch, co chladnokrevně zabijou člověka. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501035
Podstatný je, že ten divnej páprda tohle přece nemoh vědět. Moh jenom hádat, že jo? Zajímalo ho, jestli sem slušnej člověk, jak řikal. Pak na to vsadil svůj kejhák. Z toho ale neplynulo, že mu můžu věřit. Chlap, co tě nevodstřelí na potkání, člověk, co ti nabízí jídlo, pořád může bejt takovej, co tě napráská polišům.
12 Jenže ten starej exot to nakonec vodpískal a šel dovnitř. Možná už ho to nebavilo. Taky bylo možný, že už nemoh vystát ty můry. Sněd všecko, co měl na talíři, a potom si eště přidal. A brumlal si, zpíval nebo jenom potichu seděl. Třeba ho napadlo, že si mě jenom vybájil. Ať to bylo, jak chtělo, zabalil to a šel do chajdy. Bylo pozdě. No, aspoň mně připadalo, že je. A tak sem si představoval, že se chystá do pelechu. Myslel sem, že každou chvíli začne chrápat. Jenže ta petrolejka pořád svítila. Ze dveří a skrz vokenici vycházelo žlutý světlo. Nic jinýho se nedalo zahlídnout, ale vždycky když sem si už myslel, že by to ten starouš moh zalomit, zaslech sem šoupnutí židle nebo zarachtání plecháčku. Něco na zemi pode mnou mě kousalo. A nad hlavou pípali, třepetali se a poletovali malý ptáčci nebo ňákej hmyz. Hodinu za hodinou sem furt jenom čekal, až ta zatracená petrolejka zhasne, ale dědek byl zarputilej. Připadalo mi, že celá ta chajda je připravená voddat se lehkýmu spánku. Pořád sem myslel na to, že veranda začíná klesat jako voční víčko, ale to nejspíš klesalo mý víčko. Někdy v noci se na trnitej keř nade mnou posadil ňákej pták. Cejtil sem, jak se po tom přistání vohejbaj a houpou větve, a pak 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501035
sem slyšel, jak se chvilku předtim, než zase vodlít, natřásá a drbe. Ani von nezjistil, že tam sem. A pozdějc se mi chtělo čůrat. A přišlo to jako blesk z čistýho nebe, byl sem úplně vyschlej, a přesto sem se zoufale potřeboval vychcat. Neměl sem žádnou jinou možnost než se svlíknout a pustit to tam na místě. Asi si myslíš, že to suchá hlína nasaje jak houba. Nepočítáš s tim, že budeš mít totálně promočený hadry. To byl fakt bonus, ležet v tom celou noc. Uvažoval sem vo tom, že se vodplazim zpátky, zmizim na hřeben a najdu si někde bezpečnej flek na spaní – ráno se vyschlej jak troud stáhnu domů k výkopům. Lidi už absolvovali drsnější věci, než je tohle. A já to moh zvládnout. Snad. Nebejt vůně vody, kterou sem měl u nosu, a pohledu na tu brokovnici. Musel sem to vydržet a čekat. Přemejšlet vo Lee sem neměl v plánu. Nebyl na to ten správnej čas. Ale možná nebylo kam jinam se vrtnout. Vánoce nezačaly až tak zle. Až do voběda bylo všechno v cajku. Máma byla v tý době už dost marodná, ale ten den se vyparádila a chovala se, jako kdyby všechno bylo v nejlepším pořádku. Voblíkla si žlutý šaty a rozvěsili sme pár vozdůbek. V hale byly všude mísy s dobrotama, třeba chipsy, twisties, čokoška a tak. A v baráku vonělo pečený maso, jenže tam bylo děsný vedro a klimoška už byla na vodpis. Z Magnetu přijela teta Marg a já, Lee a voni sme vzadu hráli kriket, abysme se trochu nadejchali chladivýho vzduchu a zabavili mrňouse. Byl to vopruz, ale svym způsobem to bylo hezký, protože staroušové vevnitř cucali svý pivka a radlery a Lee a já sme mohli spolu hrát a bejt blízko sebe, a děcka na tom neviděly nic divnýho. Sem tam si někdo na někoho fakt došláp a míček prolít vohradou se šťovíkem směrem ke kolejím, a někdo musel skrz všechen ten bordel vopatrně projít a přinýst ho. 100
Ukázka elektronické knihy