Ale jestli si tím, kdo ke mně přichází, řek, pak budiž. Skončím s otevřenýma očima a plným břichem. Potom začal jíst. Talíř zvonil a ťukal. Můry začaly útočit na petrolejku a po něm a celym předku chajdy poskakovaly jejich stíny. Pozoroval sem ho, jak do sebe láduje celej talíř. A chvíli sem uvažoval, že bych moh províst něco šílenýho. Vzpomněl sem si na všechny ty díry v zemi tam u výkopů. Browninga sem měl hned po ruce. Ve světle byl von, ne já. A já měl výhled a dost času se připravit. Až šáhne po tý brokovnici, je po něm. A vodsuď by každej slyšel kulový. Nic mě vod toho plánu nevodrazovalo. Von žvejkal a cucal, jako by se nechumelilo, jako by si ani nebyl jistej, jestli věří tomu, že sem vopravdickej, a měl sem to brát jako dobrý znamení, ale mně to zvedalo mandle, jako že mě ten hnusák nebere vážně. Byl sem hladovej a žíznivej zmlácenej, zoufalej parchant s dvěstětřiačtyřicítkou a von neměl ponětí, jak moc mě dráždí. V tý chvíli sem byl tak napnutej, jako bych měl zuby pod proudem. Ten chlápek si se mnou zahrával, měl pro mě pochopení a teď zase chytračil. Nebo mě možná vůbec nezaregistroval. Byl to mazanej starej hnusák, nebo ňákej ukecanej mimoň? Tohle třeba dělal každej večer, představoval si, že něco vidí, lidi, který tam ani nebyli. Jenže já tam dovopravdy byl a von moh kvůli svýmu lepšímu pocitu nasypat do tmy pár patron a na tuhle vzdálenost mě rozsekat na cucky. A von mi teď nabízel, abych se najed? Na tohle sem mu fakt neskočil. To mě neznal. Neměl páru, z jakýho já sem těsta. A byl starej. Nemoh bejt vzhůru celou noc. Zatim sem všecky starý kokoty, který sem ve svym životě potkal, v čekání trumfnul. No, je pravda, že sem byl vážně poděs, a měl sem na něj pifku, že si se mnou takhle zahrává, ale zase sem nebyl z těch, co chladnokrevně zabijou člověka. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501035