bledost jevila nedostatky, od kterých jsem se nemohl odprostit, tak že jsem ji neoslovil. A druhý důvod, proč u vody setrvám jen do chvíle, kdy všechnu svoji mrštnost ve vodě prodávám přesným švý carským zrakům, je, že ve chvíli nejvyšší mrštnosti jsou oči mých voyerek zahleděny na hubeného mladíčka, který uboze odvážnou šipkou se snaží na sebe strhnout pozornost. Dívky a dámy si nepo všimnou skvělé podvodní mrštnosti mých nohou. Dá se skromně říci, že uprostřed dravého proudu tančí akvabely mých nohou. Pak beze slov oblékám dětské kalhoty (krátké), triko ne nepodobné ná mořnickému, chci ještě křiknout na Švýcarky: „Máte na víc než na mladé krásné.“ Ale v německém jazyce jsem ještě tuto větu nezfor muloval s patřičnou elegancí. Zbavil jsem se též fobie z výšek. Mistr mě nechal vyvézt lanov kou, lépe systémem tří lanovek, na vrch Titlit 3 209 m. n. m. z En gelbergu mezi anděly. Vůdce mé lanovky byl Josef Ferrer, zřejmě zkušený horský vůdce, neb měl protisluneční brýle stejné prove nience jako chlapi vyfocení po dobytí osmitisícovky v Himálaji. V samém čarodějném jícnu hor ledovce s puklinami, prameny, jezero s kaplí, vysokohorské krávy, dravec kroužící, pád, pískot ulovence, stezky po neexistujících turistech, Japonci natáčejí vše na video, jakási Italka hází v lanovce tyčku, ve tváři barvu ledovce, v údolí mlha, pohupuji se na vrcholu na lavičce, není potřeba kou řit, po letech ve chvíli oddychu nemám chuť kouřit, nade mnou již je jen nebe a kdesi plují andělé s vonnými tyčinkami, jsou to ti, kteří mohou být současně tu i tam, mistr čaje nalévá svoji misku na víč ka, aby nedošlo k neprozření, a jiní andělé mi zamlží dalekohled, aby ho opět náhle odrosili, a kamsi s dlouhým nosem plují, jsem tu na vrcholu v kostkované flanelové košili bez límce, neboť ten mi tuční moji šíji, v které jsem hrál Ignacia Reillyho ve Spolčení hlupců, poněkud nostalgická vzpomínka. A dívám se do hlubiny a vůbec nemám fobii z výšek. Mám chuť házet do hlubiny kamínky, ale na to jsem již starý a seriozní. Alespoň cestou dolů křičím v separé ka biny: „To je nářez!“ A znovu zpět, Mistr světla zde má svůj dům v těchto i jiných horách a po kousku výletníci ujídají z tohoto ohně. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501034
Zde jsou monády živlů, v harmonii skotačí a parcelují počasí pro Evropu, klidní a vzpupní zároveň. Lanovka, toť syderické kyvadlo, které dělá kola okolo bylin, které pak krávy spasou, a já po zdejším mléku nedostanu metabolické potíže, tak jak v Čechách je tradicí. Vždy zde ponejprv vychází a nejpozději zapadá slunce, tak bystře soudím. Byla zde na návštěvě teoretička vážné hudby a divadla paní Mi lena. Plný záběr vegetariánských historií, masa přestala jíst ze dne na den již před deseti lety, kdy viděla film z curyšských jatek. Po chutnávala si na náhražce masa a docenila, že tato šištice byla již obalená při zakoupení. Richard, který je zde za prací, a aby se vy rovnal v pracovním výkonu mrchožroutům, počal jíst ryby, si s ní notoval v mollových tónech prognózy jedlíků masa. Zvířata krmí uhynulými živočichy, zvířata se pomalu stávají kanibaly, to v nich vytváří látky, po kterých již dva farmáři v Anglii uhynuli. Povzbu zen touto informací jsem snědl tři kotlety a pohovořil, že v zelenině jsou červi a roztoči. Psa měla zřejmě též vegetariána, neboť nepojí dal kosti z kotlet. Jmenoval se po Borisi Pasternakovi Boris. Kdyby byla alespoň o patnáct let mladší, rád bych s ní skončil v posteli. To jsou ty ženy, které mě ještě pobaví. Historky o Oldřichu Novém, Košlerovi, ba i o Ivanu Vyskočilovi, velmi seriozní. Neustále vy právěla, jak je to ve Švýcarsku hrozné. Byla starosvětsky příjemná, dopila džus a čekala, až jí ho někdo nalije. „To jsem již dlouho tak pozorné muže nezažila.“ Loďák mi neustále šeptal: sbal ji, ať ji ne musíme vést domů. Protože zkouším nepít, byl jsem osloven. „Vy se mí líbíte, většina mužů má s alkoholem problémy,“ a zabodla své aristokratické, na svůj věk pěkné oči na mě. To definitivně odrazi lo moji snahu o serioznost a minimální konzumaci. Ožral jsem se jak v Praze, což po týdnu nepití mělo za následek ranní malátnost, kterou jsem ani sérií akvabelovitých pohybů ze sebe nesetřásl, až odpolední pivko mě vzpružilo a přinutilo k řeholi tvorby svobodné. Měl jsem dnes sen, jak mám v televizním pořadu Duel dialog s pražským arcibiskupem Vlkem, potil se před mými filipikami. Ří kal jsem mu: na katolické církvi se dá jasně dokázat, že násilí vítězí. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS501034
Neustále se dožadoval, abych mu říkal pane arcibiskupe, ale já ho stereotypně oslovoval pane Vlk. To ho vytáčelo. Občas jsem mu řekl: Nemluvte, když mluvím já, to je základní pravidlo, které fun guje mezi nekatolíky. To ho točilo též. Občas se otřel pod fialovou čepicí zeleným kapesníkem a tuto pak za mrmlání do sucha vytíral. Moje poznámka „Nečistěte si čepici“ ho vytočila, že poskakoval: „Jste stejný kacíř jako Giordano Bruno.“ Byl jsem ve snu celkem vtipný, neboť si ještě pamatuji na větu: „Vám ani brýle neumož ní vidět.“ To se již z něho začalo kouřit a já se probudil s bolavou hlavou. Bohužel si nepamatuji jeho vášnivá slova, která doprovázel bušením do stolu. Vždy jsem utrousil nějaké slůvko, což rychlost bušení zvýšilo, matně si pamatuji v jedné chvíli jenom bušení, žád ná slova. Sere mě, že jsem se ho ve snu nezeptal, proč vyvraždili Aztéky a Inky. Kdy k tomu zase bude příležitost, Bůh ví. Po tomto snu jsem se začetl do spisku Grahama Greena Paradox křesťanství, kapitoly Nanebevzetí panny Marie. „S nanebevzetím Panny Marie, jež si i prostá lidská logika může vysvětlit jako hlav ní důsledek Neposkvrněného početí, vyčkávala církev ještě déle.“ Newman píše: „Její odchod ze světa nevzbudil žádné vzrušení.“ „Její hrob se nenašel, a pokud našel, tak prázdný.“ Mistr dnes připravil k obědu neuvěřitelně chutnou směs masa, jater, žampionů, slaniny, cibule, paprik a brambor. Zamával jsem do prostoru svým mlsným jazykem, jak častý jev zdejšího tvůrčí ho pobytu. Všichni zde běhají v pestrých viskózových bermudách, zdravá těla, zdravé zuby, občas se okolo nich zvedne pozdrav „Gre ci“, všichni mají rodiče a jsou bankovními úředníky. V Praze jsem asi 3 měsíce před rokem kopuloval s bankovní úřednicí. Výrazně zajímavý vztah. Vůbec jsem se nepobavil a tento masochismus mě nadchl. Žádná ironická poznámka či pokus o vtip nebo vtipná his torka nezůstala neodměněna chladným pohledem očí. Jen jednou mě překvapila. Optala se mě, zdali nechci udělat striptýz. S před zvěstí nového náporu nudy jsem souhlasil nadšeně. „Když chceš, právě proto ti ho neudělám.“ Po ránu oblékla kostýmek, o kterém mě dříve již informovala: „To je čistá vlna.“ Já dále v leže spánku 100 Ukázka elektronické knihy