Studie dvojčat Prostřednictvím studií dvojčat můžeme zkoumat, kolik z našeho chování je určováno geny, nebo faktory z prostředí, jako je výchova.258 Vědci v tom případě porovnávají jednovaječná dvojčata, tedy stoprocentně geneticky identická dvojčata, s dvojvaječnými dvojčaty, u nichž se shoduje stejně jako u „normálních“ bratrů a sester 50 % genetické výbavy. Protože dvojčata, když vyrůstají ve stejné rodině, sdílí stejné faktory výchovy a prostředí, lze vysvětlit rozdíly v chování mezi jedno- a dvojvaječnými dvojčaty rozdílem v genetické shodě. Studie ukazují, že když jedno jednovaječné dvojče zemřelo suicidiem, pravděpodobnost sebevraždy u druhého z nich byla 15 %.259 Pokud se jedno jednovaječné dvojče o sebevraždu pokusilo, byla pravděpodobnost sebevražedného pokusu u bratra nebo sestry dokonce 38 %. U dvojvaječných dvojčat nebylo nalezeno takřka žádné zvýšené riziko sebevraždy, když jedno z nich zemřelo suicidiem nebo se o ně pokusilo. Vzhledem k tomu, že výchova a jiné vlivy prostředí jsou jak u jedno-, tak dvojvaječných dvojčat stejné, lze tento rozdíl vysvětlit pouze sdílenou biologickou predispozicí jednovaječných dvojčat. Suicidální myšlenky souvisí s genetickou predispozicí méně silně než suicidální pokusy a úspěšná suicidia. Možné vysvětlení je, že suicidální myšlenky jsou geneticky spojeny především s geny, které souvisí také s depresí, ale že ona jedinečná část genetické predispozice pro skutečné suicidium nebo pokus o něj souvisí s jinými geny.260 Dědičnost suicidality se tedy skládá nejméně ze dvou komponentů: z predispozice k psy chiatrické poruše, která někoho činí vnímavým vůči suicidálním myšlenkám, například deprese, a z predispozice, která umožňuje přeměnit myšlenku v čin. V druhém případě hrají velkou roli geny, které souvisí s impulzivitou a agresivitou. Deprese je mimochodem silněji geneticky podmíněná než suicidalita. Když je jedno jednovaječné dvojče depresivní, je 98 M Ý T Y
O SEBEVRAŽDĚ
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500788