Cromdale Street, Glasgow, 1949 Margot Macraeové je osmnáct let Štíhlý mladík, který mi ve vlaku nabídl svou lásku jako kapky proti kašli, se ukázal být mnohem mladší, než se zdálo. Na první pohled vypadal na nějakých pětadvacet let, ale ve skutečnosti mu bylo jen dvacet. Snad za to mohl ten oblek. Mládenec mířil na pohovor do sklářské dílny ve městě, kde chtěl vstoupit do učení. Lišil se od muže, o němž jsem se domnívala, že jsem ho potkala, a u nějž jsem měla neodbytné podezření, že by mohl být tak trochu hulvát. Měl tichou povahu. Přemýšlivou. Pozornou. Když jsem mu ve vlaku vyprávěla, jak babička lomí rukama nad tím, že mi žádný kluk ještě nikdy nepřinesl květiny, nezapomněl a na první schůzku přišel s kytičkou růžových kvítků připevněných na stuze, kterou mi uvázal kolem zápěstí. Procházeli jsme se bok po boku parkem, ale ani jsme se navzájem nedotkli. Když jsme došli k McLennanově oblouku, vyprávěl mi, že pokaždé když pod ním procházejí s maminkou a bratrem Thomasem, musejí si podle maminky něco přát. A tak jsme prošli pod obloukem a v duchu vyslovili svá přání a já bych byla ráda věděla, jestli si přál totéž co já. Možná ano, protože mi příští týden zavolal a pozval mě v sobotu na večeři. Prý mě v osm hodin vyzvedne. Podle svých nejlepších dovedností jsem se před zrcadlem na dveřích šatní skříně pokoušela namalovat si rty maminčinou vínovou rtěnkou. Pověsila jsem si na zrcadlo seznam konverzačních témat „knihy, hudba, Vánoce“. Měla jsem totiž pocit, že bych je mohla potřebovat. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500781