Krev pro rusalku
„Kdokoliv, sakra! Sousedka, pošta, Danina matka.“ Nemluvila s Danou už léta, od doby, co se dcera rozhodla zahodit slibnou právnickou kariéru a nastoupit k Centrále, ale co kdyby si zrovna na dnešek naplánovala usmíření? Léto se otočila a pomalu prošla předsíní, konzerv si ani nevšimla. Z konce copu jí po zádech stekla kapka vody, sklouzla mezi lopatkami a zmizela pod šaty. Když jsem si uvědomil, jak na ni zírám, v duchu jsem si dal pár facek a šel za ní. Okno bylo dokořán, záclona se nadouvala v odpoledním vánku. Přešel jsem pokoj a okno zavřel. Pak jsem si všiml, že na pohovce pod ním leží jednooká bílá kočka a pozoruje mě. Daniela kočku neměla. „Co je to?“ Léto se ohlédla. „Grălica.“ Musel jsem se tvářit tak nevěřícně, že dodala: „To znamená Hrdlička. Je to staroslověnsky. Líbí se mi, jak to zní.“ „To je mi asi úplně u prdele. Co tu dělá?“ „Většinou jen spí.“ Ani tentokrát jsem nepochopil, jestli to myslí vážně. „Jak se sem dostala?“ „Přinesla jsem ji.“ „Abys ji mohla… sníst?“ „Ne. Nechám si ji.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500682