4.
POZDNÍ SMRT HANK Y ZWEIGOVÉ
Půl roku po otcově smrti – poslední dva a půl měsíce života proležel většinou v bezvědomí v Praze v univerzitní klinice na Karlově náměstí, pak v malém špinavém pavilonu pro umírající ve Vinohradské nemocnici – mi z Hamburku zatelefonovala matka a oznámila, že našla v jeho psacím stole starý dopis pro něj od Natalie, který by v žádném případě nečetla. „Máš na ni pořád ještě vztek?“ zeptal jsem se. „Nikdy jsem na ni neměla vztek,“ odpověděla matka. „Být tebou, tak bych na ni vztek určitě měl.“ „No, vidíš,“ řekla. Zasmála se tak hlasitě a jasně jako dvacetiletá holka a mě překvapilo, jako ostatně pokaždé, když se po otcově smrti tak zasmála, že to ještě dokázala. „Mě by na tvém místě dopalovalo, že se Natalia tenkrát provdala za strýce Dimu,“ řekl jsem. „Nepřestal bych na ni už být naštvaný.“ „Kdyby se vdala za tvého otce, pak bych naštvaná byla! Pak bych jí rozškrábala ten hezký svůdnický obličej a vytrhala jí ty rudozlaté princeznovské vlasy po jednom.“ „Byla hezčí než ty?“
97 –
SEST_KUFRU_BLOK.indd 97
16.09.2021 10:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500663