98
Camille Aubray
„Koukni, kdo všechno sem přijde,“ žasl Richard, když si prohlížel matčin seznam pozvaných hostů. Přední obchodníci, tady vydavatel novin a tamhle politik. Petrina zase poznala jméno pohádkově bohaté dědičky, která byla největší přispěvatelkou místní knihovny a nemocnice a která předsedala všem ostatním dámám ze společnosti, kdykoli se konala schůze nějaké správní rady nebo dobročinná událost. „A co moje rodina?“ zeptala se Petrina, když došla na konec seznamu a neviděla žádná jejich jména. „Ti nejsou důležití?“ „Copak se sem někdy předtím tvoji rodiče obtěžovali?“ opáčil Richard vyhýbavě, což byl způsob, který si osvojil teprve v posledním roce. „To nepoznáme, dokud je nepozveme,“ odpověděla Petrina sarkasticky. „Oni kvůli nám taky zvou vaše na své večírky.“ Její rodiče nesli její sňatek líp, než čekala; sice o ní pořád mluvili jako o „slečně Nezávislé“, ale ulevilo se jim, když se Petrina vdala a „usadila“. Takže uspořádali pro Petrinu a pro Richarda opulentní večírek v dobré restauraci v Greenwich Village a pozvali jejich nejbližší přátele; ovšem Richardova rodina se zdvořile omluvila, protože zrovna byli příhodně na dovolené u moře na Cape Cod, a místo toho jim poslali broušenou mísu na punč. Petrina a Richard byli teď už šest let manželé, ale jeho rodina dosud na oplátku neuspořádala večírek na počest novomanželů; jeho matka se chovala, jako by Petrina byla sirotek, kterého Richard objevil při tenisovém zápasu v klubu, což ostatně nebylo tak daleko od pravdy. „Studovala na Barnardu, víte,“ ujišťovali jeho rodiče své přátele. Zdálo se, že prošla, třebaže si Petrina všimla, že ostatní dívky z nóbl předměstí, stejně jako teď ona, očividně zastrčily své diplomy někam do kouta a soustředily se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500554