98
A .
K .
T U R N E R
•
M R T V Í
U M Í
M L U V I T
Když začaly sklízet ze stolu, Cassie se ohlédla na matčinu zarámovanou fotografii na krbové římse. Nikdy nedostala šanci zestárnout. V dětství vnímala rodiče spíš jako prince a princeznu z pohádky než jako skutečné osoby. Ve věku teenagerky to u ní vyústilo dokonce v nelogickou zlost; vzpomněla si, jak jí babička řekla, že by si její „mamka v nebi“ přála, aby se Cassie chovala ve škole líp. Cassie tehdy odsekla: „Tak se neměla nechat zabít!“ Pohybovala se v blízkosti truchlících dost dlouho na to, aby věděla, že zlost je siamské dvojče zármutku, ale vždycky se domnívala, že jelikož ztratila rodiče v tak útlém dětství, tak takovým emocím unikne. Teď musela přiznat, že smrt paní E. vynesla na světlo světa pocity, které se v ní skrývaly celou dobu jako podkožní zranění, jež odhalí teprve soudní pitva. Když později naskládala nádobí do myčky, zeptala se: „Byla mamka dobrá kuchařka, babi? Já si to nepamatuju.“ Babička se na ni překvapeně ohlédla – Cassie se jen zřídka vyptávala na svoje rodiče. „Byla v kuchyni mnohem větší dobrodruh než já. Indické jídlo dělávala od nuly, s veškerým speciálním kořením. Ne že bys to jedla – byla jsi strašně zmlsaná.“ „Vážně? A co táta – ten taky vařil?“ Dostávala se na riskantnější půdu: babička nikdy neskrývala svou nechuť k zeťovi Callumovi a radši se chovala, jako kdyby vůbec neexistoval. Cassie tudíž věděla jen tolik, že byl – řečeno babiččiným pohrdavým obratem – „maník pro všechno“. Mezi výpomocemi na stavbách a prodáváním na tržišti jezdil s taxíkem. Narodil se v Irsku, ale tamější rodině se odcizil, byl pohledný a odkázal Cassii téměř černé vlasy a tmavě modré oči – v tomhle ohledu musela babičce věřit, protože babička tvrdila, že nemá jedinou jeho fotku. „Ten? A vařit? O tom pochybuju,“ odtušila babička rázně. „Tak. Máš čas ještě na kafe?“ Když Cassie odešla, uvažovala, co asi její táta provedl, aby si vysloužil tak trvalé nepřátelství své tchýně. Byl snad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500493