98
A .
K .
T U R N E R
•
M R T V Í
U M Í
M L U V I T
Když začaly sklízet ze stolu, Cassie se ohlédla na matčinu zarámovanou fotografii na krbové římse. Nikdy nedostala šanci zestárnout. V dětství vnímala rodiče spíš jako prince a princeznu z pohádky než jako skutečné osoby. Ve věku teenagerky to u ní vyústilo dokonce v nelogickou zlost; vzpomněla si, jak jí babička řekla, že by si její „mamka v nebi“ přála, aby se Cassie chovala ve škole líp. Cassie tehdy odsekla: „Tak se neměla nechat zabít!“ Pohybovala se v blízkosti truchlících dost dlouho na to, aby věděla, že zlost je siamské dvojče zármutku, ale vždycky se domnívala, že jelikož ztratila rodiče v tak útlém dětství, tak takovým emocím unikne. Teď musela přiznat, že smrt paní E. vynesla na světlo světa pocity, které se v ní skrývaly celou dobu jako podkožní zranění, jež odhalí teprve soudní pitva. Když později naskládala nádobí do myčky, zeptala se: „Byla mamka dobrá kuchařka, babi? Já si to nepamatuju.“ Babička se na ni překvapeně ohlédla – Cassie se jen zřídka vyptávala na svoje rodiče. „Byla v kuchyni mnohem větší dobrodruh než já. Indické jídlo dělávala od nuly, s veškerým speciálním kořením. Ne že bys to jedla – byla jsi strašně zmlsaná.“ „Vážně? A co táta – ten taky vařil?“ Dostávala se na riskantnější půdu: babička nikdy neskrývala svou nechuť k zeťovi Callumovi a radši se chovala, jako kdyby vůbec neexistoval. Cassie tudíž věděla jen tolik, že byl – řečeno babiččiným pohrdavým obratem – „maník pro všechno“. Mezi výpomocemi na stavbách a prodáváním na tržišti jezdil s taxíkem. Narodil se v Irsku, ale tamější rodině se odcizil, byl pohledný a odkázal Cassii téměř černé vlasy a tmavě modré oči – v tomhle ohledu musela babičce věřit, protože babička tvrdila, že nemá jedinou jeho fotku. „Ten? A vařit? O tom pochybuju,“ odtušila babička rázně. „Tak. Máš čas ještě na kafe?“ Když Cassie odešla, uvažovala, co asi její táta provedl, aby si vysloužil tak trvalé nepřátelství své tchýně. Byl snad
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500493
99
A .
K .
T U R N E R
•
M R T V Í
U M Í
M L U V I T
záletník? Alkoholik? Nebo povaleč? Možná šlo jednoduše o to, že prodavač ovoce a zeleniny nemohl být nikdy dost dobrý pro babiččinu jedinou zbožňovanou dceru. Cassie zatočila z ulice osvětlené lampami ke kanálu. Po setmění tudy obvykle nechodila, ale dnes tu měla ještě jeden úkol. V létě by tady byla spousta lidí vracejících se z camdenských hospod a barů, ale teď potkala jen cyklistu, který se kolem ní prořítil bez světel, a dvě přiopilé dívky, jež se dohadovaly, do jaké hospody by měly jít. Zastavila se u břehu několik metrů od plavební komory, kde bylo nalezeno tělo Harryho Hardwicka, a počkala, dokud se dívčí hlasy nerozplynou v dálce. Slyšela jen hukot města a lenivé šplíchání vody o cihly. Kousek nad hladinou se vznášel pruh husté mlhy. Cassie si sedla do dřepu, vytáhla bílé karafiáty, které koupila, z celofánového obalu, sejmula z nich gumičku a rozprostřela je po dvojicích a trojicích na černou vodu. „Je mi líto, že jsme tě zklamali, Harry,“ zašeptala. „A všichni jsme rádi, že už jsi v bezpečí.“ Smířila se s tím, že zloději, kteří ukradli tělo Harryho Hardwicka, pravděpodobně zůstanou na svobodě, ale doufala, že tohle drobné gesto aspoň trochu posvětí místo, kde ho našli. Květiny odpluly od břehu – bílé květy zářily ze tmy jako zapálené svíčky a neviditelný proud je unášel k plavební komoře, stejně jako unášel ubohého starého Harryho. Ještě naposledy se zatočily ve víru a pak i ten poslední zmizel ve tmě. „Requiescat in pace, pane H. Odpočívej v pokoji.“ Otočila se zpátky k cestě a došla téměř k mostu vedoucímu zpátky nahoru k ulici. Z nedaleké hospody dunělo techno. Vtom to uslyšela: svist kola, které se k ní rychle blížilo zezadu. Ve chvíli, kdy si uvědomila, že ji bude cyklista míjet příliš těsně, ucítila na levém rameni ránu a vzápětí jí z něj sjela kabelka. Následoval zlomek vteřiny, v němž mohla – a měla – nechal kabelku sklouznout úplně,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500493
100
A .
K .
T U R N E R
•
M R T V Í
U M Í
M L U V I T
ale Cassie naopak instinktivně zvedla předloktí. Řemínek kabelky se s prudkým trhnutím napjal a smýkl s ní kupředu. Cassie se zapotácela, ale rozkročila se a podařilo se jí udržet rovnováhu. Kolo smykem zastavilo a cyklista se musel opřít nohou o zem. Se zaklením znovu škubl kabelkou a strhl Cassii k zemi, ale ta se odmítala vzdát. Schoulila se do klubíčka, zatímco ji do žeber zasahovaly kopance, a naslepo se ohnala volnou rukou. Pěstí trefila něco měkkého a útočník zaječel. Vzápětí uslyšela křik a uviděla dva muže, kteří k nim běželi od mostu. Lupič zvedl kolo a opřel se jednou nohou do pedálu. Pořád nepouštěl její kabelku. Cassie zvedla druhou ruku a chytila zadní kolo, takže se bicykl zakymácel. Křik se ozýval blíž. Útočník se zaklením pustil kabelku, ale Cassie ho pořád držela za paprsky kola. Vtom ucítila ránu do čelisti – lupič ji kopl pod bradu. Zajiskřilo se jí před očima a v další chvíli se propadla do tmy.
18. kapitola vám moc vděčná, že se o mě staráte, ale už jsem „Jsem fakticky v pohodě.“ Cassie se přesunula ke kraji nemocničního lůžka a sáhla po kožené bundě – s podrážděním zaznamenala díry na loktech od toho, jak ji lupič vlekl po zemi. „Když někdo ztratí vědomí jako vy, radši ho nějakou dobu sledujeme pro případ, že utrpěl otřes mozku nebo se objeví nějaký jiný problém.“ Zdravotní bratr byl stejný vážný mladík, který ji vyšetřil poté, co ji jeden ze zachránců odvezl na pohotovost – a potom zmizel, než mu Cassie stačila pořádně poděkovat.
Ukázka elektronické knihy