Hanka se usmála a už chtěla běžet, ale pak se ještě obrátila zpět. Přepadl ji pocit, že by měla ještě něco říct. „Díky, bylo to moc hezké, na té lodi,“ vyhrkla a trochu rozpačitě pohodila ramenem. Pak najednou vykulila oči na něco za Mirkovými zády a vzápětí se hlasitě rozesmála. „Máš po svačině!“ Mirek se nechápavě otočil. Za ním pod keřem u pootevřeného batohu stál pes. Po Hančině výkřiku rychle strčil hlavu dovnitř a snažil se něco popadnout. Jenže ten rychlý pohyb způsobil, že batoh trochu poskočil a navlékl se mu na hlavu jako čepice. To rozesmálo i Mirka. „Vypadá jako bankovní lupič!“ Pes zakňučel a chtěl se batohu zbavit. Otíral hlavu o trávu, urputně mával tlapkami, ale jen se mu podařilo zamotat si jednu nohu do popruhu. Upadl na trávu, nešťastně kňučel a začal se celý třást. „Chudinka, bojí se!“ politovala ho Hanka. Mirek se už také přestal smát. Pozoroval psa a trochu se mračil. Pak svlékl triko a krátkými krůčky se k vyděšenému zvířeti pomalu přibližoval. „Co
chceš
dělat?“
lekla
se
Hanka
jeho
soustředěného
podmračeného výrazu. Mirek na ni jen mávl, ať ho neruší. Opatrně poklekl a náhle rychlým pohybem triko omotal přes batoh a hlavu bezmocného zvířete. Pes jen kvikl a znehybněl. Hanka také ani nedutala a oba upřeně pozorovala. „Běž kousek dál,“ polohlasně řekl Mirek. Počkal, až Hanka zacouvá, a šetrně psovi vymotal tlapku uvízlou v popruhu. Pes se nebránil, jen krátce tlumeně zavrčel. Kluk se postavil. Chviličku
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500426