Hanka se usmála a už chtěla běžet, ale pak se ještě obrátila zpět. Přepadl ji pocit, že by měla ještě něco říct. „Díky, bylo to moc hezké, na té lodi,“ vyhrkla a trochu rozpačitě pohodila ramenem. Pak najednou vykulila oči na něco za Mirkovými zády a vzápětí se hlasitě rozesmála. „Máš po svačině!“ Mirek se nechápavě otočil. Za ním pod keřem u pootevřeného batohu stál pes. Po Hančině výkřiku rychle strčil hlavu dovnitř a snažil se něco popadnout. Jenže ten rychlý pohyb způsobil, že batoh trochu poskočil a navlékl se mu na hlavu jako čepice. To rozesmálo i Mirka. „Vypadá jako bankovní lupič!“ Pes zakňučel a chtěl se batohu zbavit. Otíral hlavu o trávu, urputně mával tlapkami, ale jen se mu podařilo zamotat si jednu nohu do popruhu. Upadl na trávu, nešťastně kňučel a začal se celý třást. „Chudinka, bojí se!“ politovala ho Hanka. Mirek se už také přestal smát. Pozoroval psa a trochu se mračil. Pak svlékl triko a krátkými krůčky se k vyděšenému zvířeti pomalu přibližoval. „Co
chceš
dělat?“
lekla
se
Hanka
jeho
soustředěného
podmračeného výrazu. Mirek na ni jen mávl, ať ho neruší. Opatrně poklekl a náhle rychlým pohybem triko omotal přes batoh a hlavu bezmocného zvířete. Pes jen kvikl a znehybněl. Hanka také ani nedutala a oba upřeně pozorovala. „Běž kousek dál,“ polohlasně řekl Mirek. Počkal, až Hanka zacouvá, a šetrně psovi vymotal tlapku uvízlou v popruhu. Pes se nebránil, jen krátce tlumeně zavrčel. Kluk se postavil. Chviličku
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500426
počkal a pak šup, trhnul batohem a i s ním okamžitě uskočil pár kroků zpátky. Psí hlava klepla do trávy. „Chudák,“ zdálky znovu politovala Hanka psa a Mirek také soucitně povzdechl. Zvíře bylo zoufale vyhublé, pod kůží se mu ostře rýsovala žebra. Pes pozvedl hlavu a podíval se na ně. Mirek pomalými pohyby sáhl do batohu. Vytáhl balíček, rozbalil ho, položil na trávu, nohou ho trochu přistrčil k psovi a udělal krok zpět. A ještě jeden a další. Zakopl o trs trávy a zavrávoral. Hanka polekaně vypískla. Pes vyskočil, popadl do tlamy nabízený chleba a po třech nohách vystřelil opačným směrem. „Asi je toulavý, měl hlad, a proto mi lezl do batohu. Cítil v něm jídlo,“ díval se za psem Mirek. „Kulhal a byl tak moc hubený! A jak jsi věděl, co máš dělat? Já bych měla strach, že mě kousne. To s tím tričkem bylo bezva!“ ocenila jeho výkon Hanka. „Já jsem měl také strach,“ bez rozpaků se přiznal Mirek. „To tričko mě jen tak napadlo, ale stejně, kdyby chtěl kousat, tak mu to v ničem nezabránilo. Asi se opravdu bál víc než já! Tak jdeme, ne?“ A vydali se směrem k chatám. Jakmile zmizeli a u mola byl opět klid, v křoví to zašramotilo. Toulavý pes opatrně vystrčil čenich, pak se objevilo celé tělo. Napil se vody z rybníka, očichal stopy v písku a kulhavě se pomalu vydal na cestu. Táta už netrpělivě obcházel auto, když Hanka celá udýchaná přiběhla. „Kde jsi byla tak dlouho?“ ptal se trochu nabručeně. „Dívali jsme se na vás s maminkou skoro do té doby, než jste přistáli u mola, a to 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500426
už bylo snad před hodinou. Chceme se rozloučit a spěcháme, teď už přijedeme domů za tmy. „Tati, nezlob se,“ vrhla se mu Hanka kolem krku. „Já jsem chtěla jít, ale on tam za námi přišel takový hladový pes, tati, kdybys ho viděl! Úplná chudinka, je strašlivě hubený a kulhá, chodí jen po třech nohách. A chtěl ukrást Mirkovi svačinu, co nesnědl a …!“ Hanka plná dojmů chrlila, co se jim přihodilo. „Co je to toulavý?“ zajímal se malý Robin, a po vysvětlení se okamžitě nadchl. „Tak když ten pejsek nemá pána, tak si ho vezmeme my. Já mu budu také dávat svačinu!“ „Zablešený toulavý pes do domu!“ zhrozila se babička a přemýšlela, jestli opravdu měla tak vehementně bojovat za Hančinu samostatnost. „Cizí pes?“ maminka se také lekla. „Mohl mít vzteklinu, jiné nemoci anebo mohl být agresivní a zaútočit na vás, pokousat vás a potrhat! Haničko, proboha, co vás to napadlo?“ „Byl s ní Mirek,“ uklidňoval situaci táta. „Mirek to se zvířaty umí,“ ježila se okamžitě Hanka. „Chce být veterinářem, a vůbec, ten pes byl moc hodný. Jenom měl velký hlad. Mami, on se nás bál, Mirek to říkal, on to pozná! A vůbec, jak by se jinak Mirek dostal ke svému batohu, kdyby tomu psovi nepomohl?“ „No, hlavně že to dobře dopadlo,“ povzdechla si maminka. „Haničko, prosím tě, ale už se v žádném případě k nějakému neznámému psu nepřibližuj!“ Hanka otevřela pusu… a pak radši neřekla nic. Moc ráda by se ještě zlobila, bránila Mirka i toho cizího psa. Jenže, co kdyby jí 100 Ukázka elektronické knihy