Nehýbe se mnou, že bych byla nějak emočně neuzavřená, protože nejsem taková ani maková. Člověk to musí brát tak, že tahle skupina je speciální a dává mi další dimenzi toho, odkud jsem. Nemám pocit, že bych nepatřila ani sem, ani tam. Zásadní pro mě je, že už vím, kdo jsem. A to, že si můžu vybrat, je klika jako hrom. Že jsme v dobrém slova smyslu výjimeční, vím až teď. Řekne ti to i spousta tmavých lidí, že cítí, že jsme ještě někde jinde, ale zároveň jsme jim blízcí.
98
Jaké máš teď s kubánským tátou vztahy a jak tě přijala jeho rodina? Řekla bych, že až nebezpečně hezky. Měla jsem na ně štěstí, protože takových rodin není hodně. Zaprvé jsou Afrokubánci, milují hudbu, dokonce i babička, která předloni zemřela, tančila do poslední vteřiny. Smějí se a dělají trošku rámus, ne všichni Kubánci jsou takoví. Jsou strašně hodní, někteří nemají nic, táta tedy pracuje, aby měl víc, ale jsou šťastní. Snaží se mě vtáhnout do toho, že tam patřím, což je krásný, ale někdy i náročný pocit. Navíc si tam o mně všichni myslí, že jsem Kubánka. Já tam necítím žádný stres, pochopitelně i proto, že tam nepracuju, ale lidé jsou tam strašně srdeční, a není to klišé. Samozřejmě, že nemůžeš všem všechno věřit, to ale tady taky ne. To, že můžu prožívat takovéto chvíle, považuju za jednu z nejšťastnějších okolností svého života. Navíc je to velmi krásná země a mělo by zaznít, že Kubánci by si už konečně zasloužili svobodu. A co na to tvoje česká rodina? Mají z toho radost. I máma, pro kterou to není jednoduché, protože se jí skrze mě vracejí staré příhody, což není příjemné. S českým tátou nám to vztah nejdřív zkomplikovalo, ale předloni na Vánoce jsme si o tom poprvé povídali, a nakonec nám ho to zase zachránilo. Přijal, že já to potřebuju zjistit, jinak se zblázníme všichni. Trochu jsem se na všechny zlobila, že mi to zatajovali. Určitě bych ho nepřestala mít ráda, ale zřejmě trošku
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500377