na patnáctiměsíční expedici, která navždy změnila naše chápání eposu a počátků západní kultury. Největšího úspěchu dosáhli díky setkání s výjimečnou osobností, které později říkali „náš jugoslávský Homér“. Nějaký Turek jim v kavárně řekl, že zná spoustu pěvců, ale nejlepší ze všech je jistý Avdo Međedović, negramotný rolník, který zpívá složité písně a doprovází se při tom na gusle, jednostrunný nástroj překvapivě podobný nástroji zvanému diddley bow, který používala spousta bluesmanů z povodí Mississippi.6 Jak jsme uvedli už na začátku, jedním z hlavních cílů této knihy je ukázat, nakolik jsou „úctyhodné“ hudební tradice, dnes spojované s kulturními elitami, ve skutečnosti dílem outsiderů — otroků, bohémů, rebelů, rolníků a dalších lidí na okraji společnosti. Zde máme velmi výrazný příklad toho, jak tento princip funguje. Nejenže ten neškolený venkovan odhalil našim velectěným harvardským profesorům podstatu epické poezie a změnil kurs moderního bádání; ten rolník navíc skutečně představuje nejdokonalejší moderní ekvivalent starověkého Homéra a dalších mistrů, kteří vytvořili základní díla západní kultury. Není to ale žádný izolovaný případ. Téměř ve stejnou chvíli, kdy se Milman Parry setkal s Avdem Međedovićem, velký americký sběratel písní John Lomax potkal jiného neuvěřitelného hudebníka, kterého později nazval „černým Homérem“. Afroameričan známý pod jménem James „Železná hlava“ Baker si tehdy odpykával devadesátiletý trest v texaské věznici Huntsville. Podobně jako Međedovićovi mu bylo už přes šedesát, nejlepší léta měl tedy zjevně za sebou, a patřil k poslední generaci pěvců narozených ještě před vynálezem fonografu. Pečlivý student kulturní historie najde další takové postavy, obvykle zmíněné kdesi na okrajích dochovaných dokumentů — například pastýřku Beatrici Bernardiovou, která slavného uměleckého kritika Johna Ruskina ohromila schopností zpívat zpaměti velmi dlouhé příběhy. Anebo negramotného epického pěvce Vasilije Ščegolenka, který ohromil Lva Tolstého svým vyprávěním natolik, že určité prvky venkovanova stylu následně použil ve vlastních textech. A na samém počátku dějin anglického jazyka narazíme na tajemnou postavu Cædmona, rovněž pastýře, jehož píseň udělala takový dojem na Bedu Ctihodného, že ji tento autor zachytil v podobě
100
HUDBA Podvratné dějiny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500198