„No, zatím mi to připadá… preventivní. Tím chci říct, že možná předbíhám událostem, ale musím to zvládnout teď, než to způsobí vážné problémy. Mám pocit, že jsem se ujala úkolu a nevím, jak ho dokončit. A pokud ho nezvládnu, bude to mít velmi hmatatelné důsledky.“ „Znovu syndrom podvodníka? O tom už jsme mluvili. Máš velice silný pud sebezáchovy, Dano, ale za cenu sebe podceňování. Víš, z čeho to všechno vychází, že ano?“ Ano, to věděla. Z toho vycházelo všechno: to dobré i to špatné, užitečné i sebedestruktivní. Všechno ze stejného místa. „Zadrželi jsme podezřelého v případu vraždy v obchodě U Jensena. Slyšel jste o tom?“ Tohle místo nebylo tak úplně zpovědnice, ale téměř. Věděla, že otec Timms bude respektovat zpovědní tajemství jejich rozhovoru, jako by se odehrával ve zpovědnici: jejich přátelství se dostalo na tuto rovinu už před nějakou dobou. Otec Timms přikývl. Brzy mu na dveře bouchnou místní noviny provlhlé ranní rosou po prvním odskoku od trávníku. Budou v nich bulvárně vylíčené detaily a spekulace vycházející ze špatných informací, ale on už základní kostru události znal. Carlton byl malé město s mentalitou včelího úlu. „Ano, slyšel jsem. Chudák chlap. Takže máte podezřelého?“ „Ano… technicky vzato.“ „Ale?“ pobídl ji. Dana odvrátila pohled, měla potíže to správně formulovat. Otec Timms byl chytrý — někdy mu věci docházely příliš rychle i pro její vlastní dobro —, ale její problém byl hlavně profesionální, ne psychologický. „Ale… nemám z toho dobrý pocit. Tenhle, ehm, podezřelý… je úplně mimo. Nemyslím tím po stránce duševního zdraví — alespoň pokud to můžeme určit. Ale něco…“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500177