98
Rukopis vatikánské knihovny Chigi Q.II.51
lákala badatele jen jedna jeho obsahová složka, totiž vypravování o mládí Constantina Velikého,10 obsažené tu na fol. 171r–179r. „Historia“ však původně s rukopisem nesouvisela: jako jediná část kodexu je psána ve dvousloupcové úpravě na samostatné složce písařem, jehož ruka se jinak v celém rukopise již neopakuje.11 Od většiny obsahu rukopisu se svým zaměřením do jisté míry odlišují i synoptické seznamy papežů a císařů s poznamenáním významných událostí, jež za Historií následují. Tabulky jsou však psány jedním z písařů hlavní části kodexu, k jehož náplni se váží i obsahem svých poznámek. Hlavní část rukopisu, do fol. 169v, obsahuje řadu historických spisů, popisů a seznamů vztahujících se k území Slezska, Čech a Moravy se zjevnou tendencí integrace této části českého státu. Přitom těžiště je v silesiakách soustředěných k Vratislavi jako biskupskému sídlu, a proto se tu – bezpochyby v závislosti na církevní sounáležitosti vratislavského biskupství s Polskem – setkáme i s údaji k záležitostem polským. Obsah rukopisu nebyl, zvláště pokud jde o části týkající se českých teritorií, dosud nikdy v literatuře zachycen v naprosté úplnosti. Jako celek je natolik zajímavý, že si zaslouží být i v české literatuře alespoň základními informacemi uveden ve známost, přičemž je vhodné věnovat současně pozornost možnému původu kodexu. Na napsání všech obsahových částí rukopisu se podílelo sedm písařů. Jen jediný z nich (C), ten, který napsal texty nejmladší časové vrstvy, případně doplňky k textům starším, užíval zběžného typu humanistické kurzivy. Všechny ostatní písařské ruce charakterizuje pečlivě provedená, vždy ale jednoznačně rozlišitelná humanistická, v jednom případě i gotická (H) polokurziva, někdy s větší, častěji s minimální příměsí kurzivních prvků (A, B, D–H). Dílem těchto písařů je vesměs opis hotových textů. V počáteční části kodexu existovala i přímá vazba mezi určitým písařem a textem, resp. teritoriem, jehož se opisovaný text týkal. Tak tomu bylo především u písaře B, jehož autografem je těžká humanistická polokurziva s malými rozestupy liter i řádek a občasnými přimíseními gotických typů liter, a to zvláště ve výrazných, těžkých nadpisech kapitol. Tento písař B napsal většinu silesiak počátku kodexu a je až na doplněk pěti folií výhradním písařem původně uzavřené a snad samostatné části dnešního rukopisu. Napovídají to alespoň rozličné značky (a.l–f. VI) umístěné nejčastěji při pravém dolním okraji některých folií, a to výhradně mezi s texty tohoto rukopisu pracoval Wacław Korta, Średniowieczna annalistyka Śląska, Wrocław 1966, s. 319–339. Zde na s. 319 je shrnuta starší literatura čerpající z kodexu (Alexander Przezdziecki, Wiadomość bibliograficzna o rękopisach zawierających w sobie rzeczy polskie, Warszawa 1850, s. 89–92). 10 Achille Coen, Di una leggenda relativa alla nascità el alla gioventà di Costantino Magno, Archivio della società Romana di Storia Patria (Roma), 3, 1880, s. 3, 16, 24, 28, 295; 4, 1881, s. 1–55, 293– 346; Bengt Löfstedt, Zum „Libellus de Constantino Magno eiusque mater Helena“, Aevum 55, 1981, s. 327–330. 11 V dalším proto této části rukopisu již není věnována pozornost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500119