98
Rukopis vatikánské knihovny Chigi Q.II.51
lákala badatele jen jedna jeho obsahová složka, totiž vypravování o mládí Constantina Velikého,10 obsažené tu na fol. 171r–179r. „Historia“ však původně s rukopisem nesouvisela: jako jediná část kodexu je psána ve dvousloupcové úpravě na samostatné složce písařem, jehož ruka se jinak v celém rukopise již neopakuje.11 Od většiny obsahu rukopisu se svým zaměřením do jisté míry odlišují i synoptické seznamy papežů a císařů s poznamenáním významných událostí, jež za Historií následují. Tabulky jsou však psány jedním z písařů hlavní části kodexu, k jehož náplni se váží i obsahem svých poznámek. Hlavní část rukopisu, do fol. 169v, obsahuje řadu historických spisů, popisů a seznamů vztahujících se k území Slezska, Čech a Moravy se zjevnou tendencí integrace této části českého státu. Přitom těžiště je v silesiakách soustředěných k Vratislavi jako biskupskému sídlu, a proto se tu – bezpochyby v závislosti na církevní sounáležitosti vratislavského biskupství s Polskem – setkáme i s údaji k záležitostem polským. Obsah rukopisu nebyl, zvláště pokud jde o části týkající se českých teritorií, dosud nikdy v literatuře zachycen v naprosté úplnosti. Jako celek je natolik zajímavý, že si zaslouží být i v české literatuře alespoň základními informacemi uveden ve známost, přičemž je vhodné věnovat současně pozornost možnému původu kodexu. Na napsání všech obsahových částí rukopisu se podílelo sedm písařů. Jen jediný z nich (C), ten, který napsal texty nejmladší časové vrstvy, případně doplňky k textům starším, užíval zběžného typu humanistické kurzivy. Všechny ostatní písařské ruce charakterizuje pečlivě provedená, vždy ale jednoznačně rozlišitelná humanistická, v jednom případě i gotická (H) polokurziva, někdy s větší, častěji s minimální příměsí kurzivních prvků (A, B, D–H). Dílem těchto písařů je vesměs opis hotových textů. V počáteční části kodexu existovala i přímá vazba mezi určitým písařem a textem, resp. teritoriem, jehož se opisovaný text týkal. Tak tomu bylo především u písaře B, jehož autografem je těžká humanistická polokurziva s malými rozestupy liter i řádek a občasnými přimíseními gotických typů liter, a to zvláště ve výrazných, těžkých nadpisech kapitol. Tento písař B napsal většinu silesiak počátku kodexu a je až na doplněk pěti folií výhradním písařem původně uzavřené a snad samostatné části dnešního rukopisu. Napovídají to alespoň rozličné značky (a.l–f. VI) umístěné nejčastěji při pravém dolním okraji některých folií, a to výhradně mezi s texty tohoto rukopisu pracoval Wacław Korta, Średniowieczna annalistyka Śląska, Wrocław 1966, s. 319–339. Zde na s. 319 je shrnuta starší literatura čerpající z kodexu (Alexander Przezdziecki, Wiadomość bibliograficzna o rękopisach zawierających w sobie rzeczy polskie, Warszawa 1850, s. 89–92). 10 Achille Coen, Di una leggenda relativa alla nascità el alla gioventà di Costantino Magno, Archivio della società Romana di Storia Patria (Roma), 3, 1880, s. 3, 16, 24, 28, 295; 4, 1881, s. 1–55, 293– 346; Bengt Löfstedt, Zum „Libellus de Constantino Magno eiusque mater Helena“, Aevum 55, 1981, s. 327–330. 11 V dalším proto této části rukopisu již není věnována pozornost.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500119
Rukopis vatikánské knihovny Chigi Q.II.51
99
dnešními folii 12–83. Jelikož je rukopis nově svázán, není již možno bezpečně říci, zda šlo o pravidelné značení složek. K textům, které B opsal, patří nejprve Descriptio tocius Silesie atque civitates regie Wratislaviensis per magistrum Bartholomeum (z škrtnutého Johannem) Steins, ordinis cruciferorum Rodiensium (fol. 12r–19r), dále verše oslavující Vratislava (fol. 19v–28r), soupis vratislavských kostelů a jejich oltářů (fol. 28v–29r), popis polských korunovačních klenotů (fol. 29v–33v), soupis měst latinské části světa s jejich arcibiskupstvími a biskupstvími spolu se soupisem všech řádů (fol. 34r–38v), dále kronika Petri comitis Polonie cum certis gestis Sarmacie regum (fol. 43r–51r),12 připojen je opis bully Bonifáce IX. z 19. prosince 1400 o odpustcích při ukazování ostatků spolu s přijetím této buly vratislavským biskupem Václavem, knížetem lehnickým, z 27. března 1401 a další odpustkovou listinou k téže příležitosti moderni episcopi Wratislaviensis, tj. Jana Turza z 23. ledna 1508 (fol. 52r, v). Tento kompaktní „slezský“ oddíl písaře B uzavírají dvojí anály týkající se Vratislavi (fol. 53r–58v) jdoucí do r. 1517.13 Poté je souvislý text písaře B přerušen čtyřmi folii aktuálních dodatků písaře C,14 načež B pokračuje od 66r opisem kroniky vratislavských biskupů (Cronica episcoporum Wratislaviensium) krakovského kanovníka Jana Longinova věnované biskupovi Rudolfovi z Rüdesheimu (1468–1482). Týž písař B připojil ještě v nepříliš velkém časovém odstupu na fol. 81v záznamy z doby biskupa Jana IV. (1482–1506), zatímco doplňky pro dobu Jana V. Turzy (1506–1520) napsal už na fol. 82v–83r jiný písař a pro dobu Jakuba da Salcza (1520–1539) písař C dokonce na vlepený list 84. Mimo tuto původně samostatnou část pochází v rukopise od písaře B ještě několik dalších textů, jež se už zabývají jinými teritorii. Patří k nim jediná „česká“ část textů napsaná od B a označená Quedam annalia et memorabilia regni Bohemie a zahrnující léta 1455–1472 (fol. 101r–103r), jež má pokračování v oddíle De astucia Georgii de Podiebrat, qua usus est erga rege Bohemie et Ungarie Ladislaum (fol. 103v–105v).15 Zbývající texty opsané písařem B se týkají Polska, jde tu o Catalogus regum regni Polonie jdoucí do r. 1517 (fol. 115r –119r), Annalia sive res memorabiles regni Polonie (fol. 123r–124r) a konečně o kroniku quomodo domini cruciferi (t. j. řád německých rytířů) exorti sunt et quomodo per Polonos contra Prutenos fuerunt suscepti et qualiter se regi Polonie et omnibus successoribus obligaverunt včetně opisu dohod mezi řádem a Polskem z 15. století (fol. 127r–142v). Text je v tomto případě korigován písařem C. Více již písař B 12 A. Semkowicz, MPH III, s. 746–751 (rozbor) a s. 762–784 (edice), nověji též Marian Plezia, Cronica Petri comitis Poloniae wraz z tzw. Carmen Mauri, MPH, Series Nova III, Kraków 1951, VIIn. 13 Tj. na fol. 53r–54r Spomienky wrocławskie a na fol. 54v–58v Rozcniki wrocławskie. Srv. o nich příslušné kapitoly u Korty, l. c., s. 319–322 a 323–325. Vydány jsou rovněž Semkowizem, MPH III, s. 734–740. 14 Srv. dále v textu. 15 „Lstivostí“ se zabývá kol. J. Boubín, kterému zde děkuji za upozornění na tento rukopis.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500119
100
Rukopis vatikánské knihovny Chigi Q.II.51
v rukopise nepsal a co je nejdůležitější: jak vidíme, vedle přesahů do polských a v jednom případě i českých věcí napsal všechny části týkající se Slezska a speciálně Vratislavi, přesto s jedinou výjimkou. Celý rukopis totiž začíná opisem slezské kroniky, jež je písařsky dílem ruky A, která se dále v rukopise již nikdy nevyskytuje (fol. 1r–10r). Je to Chronica Silesie abbreviata ex plurimis aliis chronicis de Boleslavo Curuno, rege Polonie, et filiis euis atque Petro Comite et qualiter duces in Silesia qui fuerunt heredes Polonie, primo venerunt et quomodo tandem Silesia regno Bohemiae unita est.16 Opis kroniky byl zřejmě původně samostatný a k celku kodexu připojen redaktorem celého svazku pro obsahovou sounáležitost s dalšími částmi rukopisu. Obsahové sledování silesiak i tendence jejich shromáždění tu však musíme ponechat stranou. Nás zajímá rukopis především pro svůj bohemikální obsah, který také celkové tendenci rukopisu významně přispívá, přičemž nelze pochybovat, že i ten byl místně opsán ve Slezsku. Texty, které líčí české záležitosti, již nejsou v rukopise písařsky tak jednotné. Na jejich vzniku se podílelo ještě šest dalších rukou, přičemž výsledky jejich práce byly nestejnou měrou doplňovány či aktualizovány písařem C. Bohemikální část rukopisu začíná s novou složkou od fol. 8r písařem D, který píše velmi úhlednou, drobnou, vpravo nakloněnou humanistickou polokurzivou a k nadpisům používá lehkých liter tvarů téměř kvadrátní kapitály. V návaznosti na „kroniku“ vratislavských biskupů opsal D na fol. 85r–92r Catalogus episcoporum Olomucensium sahající k biskupovi Janovi Dubraviovi (1541–1552)17 a obdobný, stručnější seznam pražských arcibiskupů po Konráda z Vechty (fol. 98r–100r, Qui fuerunt episcopi a creacione episcopatus Pragensis), k němuž C připojil záznam o sedisvakanci. Text napsaný písařem R, Katalogus regum Bohemie, je na fol. 93r, psaný nepříliš pravidelnou kapitálou spíše rustikálních tvarů, avšak s unciálním E, však pochází od písaře C, stejně jako dodatek o úmrtí Vladislava Jagellonského. Téměř kolmou na řádku, vertikálně ostrou humanistickou polokurzivou se vyznačuje písař F, který na fol. 107r–108r přepsal Quedam memorabilia, některé historické zprávy týkající se česko-polských vztahů od doby sv. Vojtěcha po rok 1460.18 Dva doplňky připsané písařem C se týkají založení města Nisy a založení kláštera P. Marie v Kladsku Arnoštem z Pardubic. Na versu folia 108 začal psát další písař G, do jehož humanistické polokurzivy je přimícháno poměrně značné množství gotických prvků. Souvisle napsal do fol. 114v životopis Arnošta z Pardubic od Jana z Kladska (Vita domini
16 Vydána Semkowiczem v MPH III, s. 718, 731. 17 Jde o Series episcoporum Olomucensium Augustina Olomouckého, které vydal F. X. Richter, Augustini Olomucensis episcoporum Olomucensium series, Olomouc 1831. 18 Rozebral a vydal Semkowicz, MPH III, s. 740–744, nejnověji Korta, l. c., s. 326–330.
Ukázka elektronické knihy