Dolů ze schodů se klackoval floutek v parádní livreji. „Pan komorník vás doprovodí,“ poklonil se směrem k floutkujícímu frajírkovi stařičký vrátný. „Ty s námi nepůjdeš, vrátníku?“ „Ó, nikoliv, Vaše Milostivosti. Mé místo je na vrátnici, prozatímně mě zastoupil kuchař. V paláci bych, prosím, nejspíš zabloudil. Jsem převelice šťasten, že jsme zde natrefili na komorníka, jenž nevázán na stálé služební stanoviště vám bude plně k dispozici. Místodržitel Li,“ představil komorník soudce. Komorník se hluboce uklonil. Delegace s komorníkem v popředí vystoupala po schodišti k velikým vstupním dveřím do hlavního sálu paláce. Vstoupili. Zatímco hala knihovny strměla horizontálně, reprezentační sál ohromoval svou šíří a délkou. „Velkolepé,“ vydechl tiše Šaj-taj. „Odpovídá vyobrazením.“ Po malbě na stropě jezdili koně v životní velikosti a řítil se tam prastarý válečný vůz. Ma-žunk si koně s nelíčeným zájmem prohlížel. Tu-kan si v duchu propočítával cenu stříbrných svícnů velikosti dospělého muže, cenu stříbra, kterým bylo postříbřeno kde co, a cenu safírů, které byly vloženy do stříbrných rámů zrcadel. Dvě řady velkých oken byly zatažené bílým flórem. Hořela tu spousta smutečních svící ve stříbrných svícnech. Vedro, do kterého svíce přitápěly jako do rozpálených kamen, bylo nesnesitelné. U stropu a na stropě se vznášely štuky v podobě okřídlených lidských postav, fantaskních stromů, starodávných hudebních nástrojů, historických střelných zbraní a zakřivených šavlí. Soudce Li se uklonil, jak se přísluší se uklánět, když se vzdává úcta zesnulým.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500074