KATHRYN HUGHESOVÁ
Zpod čelenky jí vyklouzl dlouhý pramen vlasů a Karl jí ho zastrčil zpět za ucho. Nespouštěl z ní pohled. „Babs, ty jsi...“ Dala si prst před ústa. „Pst, nic neříkej. Zbytečně by sis to zkomplikoval. Kromě toho, víš přece, že naše Lorraine je z tebe celá pryč.“ Karl zasténal. „Ano, ale nic z toho nebude, Babs, nemáš se čeho bát.“ „To ráda slyším, ale mohl bys ji odmítnout nějak citlivě. Raní ji to.“ „Samozřejmě. Ale i tak nechápu, co vidí na tak starém dědkovi, jako jsem já. Je nádherná. Na každém prstě může mít deset kluků.“ „Kluci v jejím věku se bohužel nemůžou rovnat takovému polobohovi, jako jsi ty, který navíc jezdí na motorce a hraje na kytaru.“ „Nepřeháněj, Babs, začnu se červenat.“ Jen co si Babs povšimla, že se k nim blíží Lorraine s Petulou, přestala se usmívat. Byly do sebe zavěšené a něčemu se smály. Karl okamžitě vyskočil. „Kde je Mikey?“ Dívky se zastavily a podívaly se na sebe. Lorraine se snažila potlačit paniku, která se jí vkrádala do hlasu. „Povídal, že se vrátí k vám. Přemlouvaly jsme ho na druhou jízdu, ale bylo mu zle, takže už nechtěl pokračovat.“ Karl se prosmýkl mezi nimi a utíkal ke kolotoči. „Mikey, Mikey!“ Chňapl po nějakém dítěti, které zrovna procházelo kolem něj, až mu z ruky vypadlo jablko v karamelu. „Viděl jsi mého malého syna? Je asi tak starý jako ty, má na sobě kostičkovanou košili a hnědé kraťasy.“ Chlapec však neměl ani čas odpovědět, protože ihned začal ze země sbírat sladkou pochoutku. Karl si loktem udělal místo, protlačil se kolem něj a dál volal synovo jméno. Lidé okolo si vyděšeného otce nevšímali a sobecky se bavili. Nakonec doběhl ke lhostejnému chlapíkovi, který měl zřejmě kolotoč na starosti, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS500071