98 •
SIMONA AHRNSTEDTOVÁ
la Ana. Jinak se mohlo seběhnout něco hodně hloupého. Dessie zakroužila sklenicí a sledovala, jak se v ní přelévá bledá tekutina. Patricia mezitím pobíhala po místnosti. Skoro neustále byla v pohybu, měla ráda rychlost, spád a akci. Provozovala exkluzivní cestovní kancelář, která nabízela drahé lovecké zájezdy. Třeba na buvoly do jižní Afriky. Nebo do Namibie střílet antilopy. Žádný zájezd nešel pod padesát tisíc. Po zabíjení zvířat v cizích zemích byla zjevně ohromná poptávka. „Vzpomínáš si ze školy na kluka jménem Sam?“ zeptala se Dessie. Neměla by o něm mluvit, byl to klient, jenže potřebovala aspoň říct nahlas jeho jméno, aby se nezbláznila. A navíc je to společný známý z dětství, obhajovala sama sebe. Patricia vzala sklenku a dlouze, zamyšleně se napila. Pak sklenici postavila. „Asi ne,“ usoudila, prohlédla si nehty a vyndala ze skříňky lahvičku vrchního laku. Dessie si znovu lokla. Ještě nevečeřela a alkohol už začínal působit. „Fakt ne?“ Vzpomněla si, že vlastně Sama před rodiči a Patricií tajila. Bylo to tak nové, tak úžasné, že to chtěla mít jen sama pro sebe. Možná taky tušila, že by rodiče neskákali štěstím, že Sam pochází z jiné země. Navíc ze Středního východu, pomyslela si hořce. A Patricia byla v té době úplně marná, měla plnou hlavu sebe a svých problémů, pořád se s někým dramaticky hádala o blbostech. A tak si Dessie nechala Sama pro sebe jako nádherné a malinko zakázané tajemství. „Vzpomínáš na tu párty, když jsem slavila devatenáct? Byla jsi s tátou a mámou na chatě, ale utekla jsi a přijela tam.“ „Haha. To zní jako já. Ale já jsem utíkala na různý kalby furt. Ne jenom na tu tvoji.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS299116