98
k
a
r
l
h
i
l
l
•
d
e
n
h
n
ě
v
u
hřbetech. Naproti visela zarámovaná fotografie, na níž hlavní inspektor přebírá nějaké vyznamenání. Kromě notebooku, mobilu a hromádky dopisů na stole nic neleželo. Okno za mužovými zády bylo opatřeno mříží a nabízelo výhled na parkoviště. „Koordinátor případu?“ opáčil Black. Starling se pousmál. „Nové policejní označení. Jinak to znamená, že jsem byl pověřený vyšetřováním. Dáte si čaj nebo kávu?“ Black zavrtěl hlavou. „Chtěl jste mě vidět. Chytili jste vraha?“ Black samozřejmě odpověď předem znal. „Zatím ne. Ale nenecháme kámen na kameni. Doufám, že vám můžu s klidným svědomím prozradit, že máme kamerový záznam pořízený u vašich dveří – když… V době neštěstí. Nebude vadit, když vám ukážu pár záběrů? Je na nich muž, který nepochybně stojí za útokem. Možná ho poznáte. Třeba jste ho už někdy viděl. Chápu, že po vás chci moc. Pokud se rozhodnete odtud okamžitě odejít, naprosto to chápu a nezlobím se.“ „Ukažte mi to.“ Starling otevřel zásuvku u stolu a vytáhl z ní obyčejnou hnědou obálku velikosti A3. Vylovil z ní tři fotografie a vyskládal je před Blackem, jako by mu vykládal karty. Black na ně pohlédl téměř s úžasem. Je na nich chlap, který mu vyvraždil rodinu! Kvalita byla mizerná. Uviděl profil bělocha s nepopsatelným obličejem bez jakýchkoliv výrazných rysů s hlavou zakrytou policejní čepicí. Takové obličeje bývá těžké si zapamatovat, protože ničím nepoutají pozornost. Mnozí lidé si nepamatují tváře, zato jsou dobří na jména. Black to měl přesně naopak. „Už jste toho muže někdy viděl?“ „Nikdy.“ „Určitě?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298908