MAYA BLAKEOVÁ
„Půjdu s tebou navštívit svého syna.“ Majetnickost v jeho hlase způsobila, že se mi varovně zježily chloupky na těle, ale úplně přesně jsem netušila, kvůli čemu. Ukázalo se, že nemusíme až dolů, protože Sophia opatrně stoupala s unaveným Andreosem v náručí po schodech. Následovali jsme ji do opačného křídla, kde byl hned první den zřízen přepychový dětský pokoj. Když si nás všimla, usmála se. „Chvíli jsme si hráli, ale myslím, že by si teď rád odpočinul, kyria,“ pronesla tiše. Pohled na Andreose, bojujícího marnou bitvu, mi vykouzlil úsměv na rtech. Přenechat ho Sophii, i na ten krátký čas, mě bolelo. A věděla jsem, že to bude milionkrát horší, až budu muset odejít, ale nějak jsem Axiosovi věřila, že se o něj postará. Sophiina očividná oddanost byla příjemný bonus. Natáhla jsem se pro něj, ale Axios popostoupil dopředu. „Mohl bych?“ zachraptěl něžně. Ohromeně jsem přikývla. Sophia mu předala syna a odešla. Pohled na Axiose poprvé držícího svého chlapce by mi neměl způsobit takový knedlík v krku, ale ty jeho silné ruce, chovající malý uzlíček, vyvolávaly v mé duši nezkrotnou touhu po něčem víc. Po tom, aby věci byly jinak. Aby osud nebyl tak krutý. Proč? Přála jsem si, aby to mezi námi s Axiosem bylo jinak? Absolutně ne. A co se týkalo toho ostatního, copak už jsem nedostala víc než dost? Modlila jsem se za zdravého syna a dostala zlaté dítě. Modlila jsem se za víc času a užila jsi nádherné čtyři měsíce. Ale myšlenka na to, že ho opustím, i když kvůli vlastnímu zdraví – „Co se děje?“ Nadskočila jsem a zjistila, že mě Axios pozoruje. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298707