Středověké knihovny augustiniánských kanonií v Třeboni a Borovanech (Ukázka, strana 99)

dílny, která je spojována přímo s třeboňskou kano­ nií a jejíž působení je datováno do let 1473–1500.6 Vazby z této dílny se dochovaly také u osmnácti tře­ boňských inkunábulí.7 DATACE A PROVENIENCE (srov. graf 7) Třeboňská knihovna obsahovala kodexy od 12. do konce 15. století. Do 12. století lze datovat pouze dva rukopisy, do 13. století tři. Celkem 106 ruko­ pisů pochází ze 14. století, přičemž téměř všechny spadají až do jeho poslední třetiny. Před založením třeboňské kanonie vzniklo jen čtrnáct rukopisů, zbývající kodexy jsou soudobé. Z 15. století pochází celkem 166 rukopisů a převažují zde rukopisy z prv­ ní a druhé třetiny tohoto století. Zbývajících 17 ru­ kopisů (z nichž je 12 Křížových) je svázáno z částí, které vznikly v rozmezí více než sta let a do tohoto časového dělení je tedy nezařazujeme.8 Z hlediska provenience výrazně dominují ko­ dexy českého původu. U osmi rukopisů je proka­ zatelný vznik v dnešním Rakousku, u dalších šesti v Německu, a u dvou rukopisů je pravděpodobný vznik v jedné z těchto zemí. Poměrně velké množ­ ství rukopisů této provenience může být způsobeno místními kontakty třeboňských kanovníků zvláště od doby exilu po roce 1420, navíc v době po vyhlá­ šení kompaktát jsou užší kontaty s blízkými kato­ lickými oblastmi pravděpodobnější. Čtyři rukopisy jsou italské, jeden pochází z jižní Evropy bez mož­ nosti přesného určení. Jeden kodex vznikl z části v Itálii a z části v Čechách, jeden rukopis částečně ve Slezsku a částečně v Čechách. Všechny zbývající kodexy jsou pravděpodobně české provenience.

Třeboňské inkunábule jsou časově rozlože­ ny poměrně rovnoměrně, ale do počátku druhé poloviny 15. století je datováno jen minimum in­ kunábulí, což je pravděpodobně dáno velmi ome­ zenými možnostmi importu inkunábulí v té době, a rovněž do posledního desetiletí 15. století spadá jen málo dochovaných tisků, snad z důvodu menší péče o knihovnu v té době; 85 % inkunábulí spadá do rozmezí let 1471–1490.

Největší počet inkunábulí (celkem 29) byl vytiš­ těn ve Štrasburku, odkud máme dochovány práce celkem dvanácti tiskařů. Devatenáct jich pochá­ zí z Norimberku, přičemž deset z nich je z dílny Antona Kobergera. Čtrnáct inkunábulí je z Kolína

nad Rýnem, třináct z Basileje, jedenáct z Augsbur­ gu, deset z Benátek a ze Špýru, osm bylo vytištěno v Ulmu, pět v Římě, po třech inkunábulích je do­ chováno z Lipska a Pasova a dvě z Lyonu. Z dalších měst (Blaubeuren, Erfurt, Memmingen, Mohuč, Reutlingen, Tübingen a Vimperk) je dochováno již jen po jedné inkunábuli. Při srovnání se zastoupe­ ním jednotlivých tiskařských lokalit inkunábulí ve fondech českých a moravských knihoven se jako nejvýraznější odlišnost jeví malý počet třeboňských inkunábulí pocházejících z jižní Evropy a zvláště z Itálie (nejvíce inkunábulí v českých paměťových institucích pochází z Benátek). Jinak však prove­ nience inkunábulí v třeboňské knihovně odpovídá situaci jinde v Čechách: druhou nejpočetněji za­ stoupenou lokalitou je Štrasburk a na třetím místě je Kolín nad Rýnem.9 JAZYKOVÉ ROZDĚLENÍ RUKOPISŮ Z třeboňské knihovny se dochovalo velké množství česky psaných textů; jsou však až na několik vý­ jimek velmi krátké a proto je jejich celkový rozsah v rámci knihovny jen zanedbatelný. Většina z nich je v rukopisech Kříže z Telče.10 Jde nejčastěji o texty související s husitskou polemikou, stručné histo­ riografické záznamy, kázání, ale najdeme zde i řadu dalších drobných textů nejrůznějšího obsahu.

V Křížových rukopisech (zvl. v SOA T, A 4 a SOA T, A 7) se dochovalo množství staročeských světských lyrických textů převážně s milostnou tematikou; jde o unikátní soubor především proto, že většinu těchto básní známe právě jen díky Křížovým opi­ sům v těchto dvou kodexech.11 Kodex I G 11c obsahuje zprávu o bludech Jedno­ ty bratrské a o vyznání Jana Ležky z roku 1476, je­ jímž autorem je Vít z Krupé, dále soupis bratrských sborů a krátký seznam bludů Jednoty bratrské, zlomek listu biskupa Augustina psaného Čechům roku 1482, list Pražanů napsaný roku 1483 Voko­ vi II. z Rožmberka, list Pražanů napsaný ve stejném roce Píseckým, smlouvu o smíření Pražanů s krá­ lem Vladislavem roku 1484, formuli přísahy tře­ boňských měšťanů, že budou přijímat pod jednou a budou věrní Janovi II. z Rožmberka, a dvě listiny papeže Sixta IV. V rukopisu SOA, T A 4 je zapsána Ortografie česká, jejímž autorem je snad Jan Hus, Přísloví prav­

6

Dílna je uvedena v databázi Einbanddatenbank (https://www.hist-einband.de/) pod číslem w000127. Jedná se o rukopisy I A 38; I B 7; I C 34; I E 29; I E 31; I E 46; I F 38; I G 22; VI F 12b; VII F 25; XI C 1; XII D 4; XIV F 7; SOA T, A 17; SOA T, A 18 a SOA T, A 19.

7 39 A 18; 39 A 24b; 39 E 15; 40 A 15; 40 C 12; 40 F 21; 41 A 26; 41 C 44; 41 E 11; 41 E 26; 42 F 41; 44 B 18; 44 D 4; 44 D 42; 44 E 24; 44 E 38; 44 E 55 a Strahov, DP II 2.

8 I B 7; I C 45; I E 36; I E 37; I E 43; I G 6; I G 11a; VII E 12; VII F 25; XI C 1; XIII C 17; XIV E 31; SOA T, A 3; SOA T, A 6; SOA T, A 13; SOA T, A 17 a SOA T, A 18.

9 K. Boldan: Knižní kultura doby jagellonské (do roku 1500), in: M. Dragoun et al.: Knižní kultura českého středověku, Dolní Břežany 2020, s. 156–222, zvl. s. 166–167.

10 Nejvíce v I G 11c; SOA T, A 4; SOA T, A 7 a SOA T, A 16.

11 J. Sichálek: Staročeská světská lyrika, in: Kříž z Telče, s. 309–325.

98 | OBSAH KNIHOVEN ŘEHOLNÍCH KANOVNÍKŮ SV. AUGUSTINA V TŘEBONI A V BOROVANECH 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298702

děpodobně od Smila Flašky z Pardubic, anonymní píseň o uherském králi Vladislavu III. Jagellonském a také krátký recept k dosažení plodnosti ženy; je zde však především velké množství česky psaných přísloví, jednotlivých veršů i rozsáhlejších básní a písní: světským tématům se věnují např. Závišo­ va píseň („Jižť mne všě radost ostává“), „Poslúchaj, panno, co tobě radie“, „Ačkoli sobě zle tuším“ a čes­ ká báseň s latinskou rubrikou „Cancio de colori­ bus“; z duchovních písní se dochovaly např. „Vstalť jest této chvíle ctný Vykupitel“, „Vizmež pacholíčka, anť v jesličkách leží“, „Stalať sě jest věc divná“ a „Na­ stal jest nám den veselý“.

Kodex SOA T, A 7 obsahuje českou kroniku, vý­ tah z Maiestas Carolina („Řád a ustavenie české ko­ runy císařem Karlem potvrzený“) a městská Práva staropražská a soběslavská; dále zde najdeme vý­ klad Otčenáše a liturgickou poznámku o sloužení tří mší na Boží hod. Je zde zapsáno také proroctví Jana z Roquetaillade (Rupescissy) a zlomek staro­ českého románu o Apollonovi, králi tyrském. Stejně jako u předchozího rukopisu je i zde zachycena řada staročeských lyrických skladeb a přísloví. Najdeme zde také drobné poznámky nejrůznějšího obsahu (výstraha před Němci, o barvení plátna, o šafránu, životospráva v jednotlivých měsících roku, o pouš­ tění krve, o čištění vína a o sázení ­stromů).

Většina českých textů, které nacházíme v ru­ kopisu SOA T, A 16, se týká husitské polemiky. Jde o Život kněží táborských a projev proti usnesení táborské synody z roku 1429 Jana z Příbrami, od nějž je zde dochován také list Jakoubkovi z Vře­ sovic o synodě kutnohorské z roku 1443. Dále zde najdeme veřejná napomenutí Čechům Prokopa z Plzně a Šimona z Tišnova, anonymní píseň proti Rokycanovi, text proti táboritům s latinským titu­ lem „Articuli et errores Thaboritarum“, hanlivou pí­ seň proti Praze a jejím obyvatelům („Praha kacieř­ ská škola, mordéřská jeskyně, zlodějské hniezdo“) a další drobné anonymní texty. V tomto kodexu se dochovaly také zlomky česky psaného rýmovaného naučení, v němž jsou popsány události z let 1419– 1420, a list císaře Zikmunda adresovaný českým stavům vyjadřující jeho radost nad jejich nadějným jednáním s basilejským koncilem. Také zde najde­ me několik českých písní a básní.

V dalších Křížových kodexech jsou již pouze kratší texty. Ve svazku I A 41 jsou stručná excerpta z Husových Výkladů, která se týkají názvů biblic­ kých knih, kodex I E 36 obsahuje jedno česky psané kázání. V rukopisu I E 37 je jedno latinsko-české kázání, několik písní, zpovědní formule, české pa­ šije a „Hádaní Milosrdenství s Spravedlností před bohem v den súdný“. V rukopisu I F 18 nacházíme list papeže Řehoře VII. z roku 1080 adresovaný krá­ li Vratislavovi, v němž papež zamítá slovanskou bo­ hoslužbu, latinsko-české verše proti přijímání pod obojí způsobou, české překlady dekretu kostnické­

ho koncilu Cum in nonnullis a dekretu basilejského koncilu Ut lucidius a píseň o božím Těle, jejímž au­ torem je Bartoloměj Klapertův z Telče. Kodex I G 1 obsahuje dvě latinsko-česká kázání a tři česká pří­ sloví, v rukopisu I G 6 je přehled termínů převážně zemědělských činností a tabulka nedělních písmen s komentářem, v I G 11a je přímluva za přijímání Těla božího a znovu český překlad dekretu basilej­ ského koncilu Ut lucidius. Ve svazku XI C 8 najde­ me Píseň hanlivou na husity (neboli Píseň o kací­ řích v Čechách), jejímž autorem je pravděpodobně Jakub Trch nebo Mařík Rvačka, písně „Vstalť jest buoh z mrtvých svú mocí“, „Veselýť nám den nastal“ a „Vstalť jest Kristus“, list Václava Korandy mladšího adresovaný Hilariovi Litoměřickému („Nenie ptáč­ níkuov“) a část z Husova Menšího výkladu věnující se Desateru. Rukopis XIV D 24 obsahuje modlitby, vyznání hříchů, zpovědní formuli a slova rozhře­ šení, poznámky o svěcení svátků, lékařské recepty a další poznámky, jejichž část je psána česky. V ko­ dexu XIV E 31 je žaloba pražských mistrů a kněží proti táborům a remanenci, dále záznam o poru­ čenství Kateřiny z Křínova, které bylo učiněné před Křížem, tehdy farářem v Nepomuku, a několik ver­ šů z knihy Deuteronomium. Ve svazku XI C 1 je dílo Jana Garlandského Cornutus, které je doplněno českým překladem, a dále česky psaná Augustino­ va řehole. SOA T, A 15 obsahuje poměrně rozsáhlou zprávu o poselství krále Jiřího k papeži v roce 1462.

V kodexu SOA T, A 17 je sbírka lékařských recep­ tů, jejichž část je psána česky, a dále text popisující vlastnosti různých zvířat, k nimž jsou připojována i krátká morální ponaučení. V rukopisu SOA T, A 18 najdeme zlomek románu o tyrském králi Apollono­ vi, část Nové rady Smila Flašky z Pardubic, několik lékařských receptů, zlomek formuláře rožmberské kanceláře a několik dalších českých formulí. Kodex SOA T, A 19 obsahuje verše o stavu země bez krá­ le, které souvisejí s královskou volbou v roce 1458, v SOA T, A 6 je Rétorika novoměstského písaře Prokopa a v SOA T, C 5 je latinsko-české pojednání o rétorice a rozsáhlá sbírka formulářů, z nichž ně­ které jsou psány česky.

Kromě výše uvedených Křížových kodexů, které svým vznikem spadají do druhé poloviny 15. stole­ tí, se české texty dochovaly také v řadě rukopisů, do nichž Kříž nezasáhl. Jde celkem o dvacet rukopisů, z nichž čtyři vznikly ve druhé polovině 14. století, čtyři na přelomu 14. a 15. století a zbývajících dva­ náct kodexů bylo napsáno v 15. století, přičemž té­ měř všechny (celkem devět) spadají do jeho první poloviny. Rukopis XI D 9 obsahuje List proti upá­ lení Husovu i odsouzení kalicha od Jakoubka ze Stříbra, sbírku Husových listů psaných české obci a Husův list Plzeňským. V dalších kodexech jsou již jen drobnější texty, které lze tematicky rozdě­ lit na několik skupin. Nejvíce jsou zastoupena ká­ zání, ke kterým připojujeme také biblické úryvky

99

TŘEBOŇSKÁ KNIHOVNA |

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298702

a ­perikopy: jde o rukopisy I E 5 (sbírka kázání ob­ sahující řadu českých pasáží, dále poznámky a vý­ pisky z bible týkající se neděle), VI F 22 (tři česká kázání, přičemž jedno z nich je Husovo kázání o sv.

Trojici), XI C 4 (latinsko-české kázání a dva české verše z Matoušova evangelia), I E 43 (latinsko-čes­ ká sbírka kázání a české překlady evangelijních a epištolních perikop), XI B 3 (evangeliář) a I D 39 (úryvek z Matoušova evangelia). Druhou skupinu textů tvoří modlitby, duchovní písně, Desatero a vyznání víry; sem řadíme kodexy I B 27 (mod­ litby a Desatero), VI A 21 (modlitby, apoštolské vyznání víry, píseň Hospodine pomiluj ny), VI G 1 (modlitby, apoštolské vyznání víry), XIV G 17 (Pláč Panny Marie označovaný také jako Šafaříkův plankt), XVII F 20 (obsahuje rozsáhlý latinský vý­ klad hymnů, k němuž jsou připojeny jejich české překlady) a SOA T, C 6 (duchovní písně, modlit­ by, apoštolské vyznání víry a dále Píseň o postavě a mravech lidských a několik česky psaných formu­ lářů). Ve zbývajících rukopisech nacházíme již jen drobnosti nejrůznějšího obsahu: I F 16 (latinsko­ -české právní texty týkající se zejména přísah a ža­ lob), I F 8 (zlomky překladu Kroniky Trojánské), XI D 5 (usnesení mistrů teologické fakulty pražské univerzity z roku 1413), XI D 7 (návod k štěpová­ ní a k nalezení zloděje), XIV F 1 (dlužní úpisy) a SOA T, C 4 (cisioján a list zaslaný třeboňskému převoru Ondřejovi jeho švagrem).

Dále zde upozorňujeme na latinsko-české slov­ níčky, přičemž zde uvádíme souhrnně Křížovy ru­ kopisy i ostatní kodexy z třeboňské knihovny. V ko­ dexu SOA T, A 6 se dochovala část Glosáře, jehož autorem je Bartoloměj z Chlumce zvaný Klaret, v ostatních případech jde již jen o anonymní a ob­ vykle velmi stručné slovníčky.12 Lze sem přiřadit také soupis rostlin, v němž jsou jejich názvy psány latinsky a poté česky, který najdeme v I F 35.

Kromě souvislých textů se dochovala řada ku­ sých poznámek, komentářů a glos, které se nej­ častěji nacházejí u biblických textů a také u sbírek

12 13

14

15 16 17

kázání, kde jde často o interlineární překlady vy­ braných slov. Hojné množství českých glos je do­ chováno ve 34 kodexech13 a v dalších 56 rukopisech jich najdeme jen pomálu.14 U 28 rukopisů15 se češ­ tina objevuje také na předsádkách, přídeštích, oba­ lech složek a na lístcích, které jsou volně vloženy do některých kodexů; jedná se nejčastěji o modlitby či jiné projevy zbožnosti, které nemají přímou vazbu k textům zapsaným v rukopisech.

V třeboňských rukopisech se dochovalo také několik děl psaných alespoň z části německy. Jde celkem o šest kodexů, z nichž jsou tři datovány na přelom 14. a 15. století, dva spadají do první po­ loviny 15. století a jeden do jeho druhé poloviny.

Nejrozsáhlejší z těchto textů je latinsko-německý slovník Brevilogus, který společně s dalším krátkým slovníčkem najdeme v kodexu I E 6. V dalších ru­ kopisech se dochovaly již jen krátké texty: v VI F 19 najdeme poznámky týkající se odměřování a oce­ ňování a krátký výklad o přípravě barev, v VII B 8 několik přísloví, v rukopisu VII D 13 jsou latinsko­ -německé hádanky a slovníček, v SOA T, A 17 se dochovaly německé modlitby, vyznání víry, překlad antifony Salve regina, texty nadepsané „Peticiones“ a „Recommendacio“ a krátký výklad o léčení koní a v rukopisu SOA T, C 4 je stručný text o víně a zá­ znam o bitvě u Vaslui v roce 1475.

Německé glosy jsou velmi hojné u dvou kode­ xů: v I E 46 jsou překladové glosy u většiny tex­ tů a u sbírky kázání v I F 28 najdeme rozsáhlejší souvislé poznámky a části některých kázání jsou přímo psány v němčině. V menší míře se kusé ko­ mentáře a glosy dochovaly v dalších 21 rukopisech.16 Německé poznámky nacházíme na předsádkách, přídeštích, obalech složek nebo na volně vložených lístcích v celkem 17 rukopisech,17 ovšem i zde chybí přímá vazba k textům v nich zapsaným.

Z dalších jazyků je velmi okrajově zastoupena hebrejština: hebrejské záznamy nacházíme v ru­ kopisu XII D 14 (jde však o starší poznámky, které vznikly dříve, než se kodex dostal do třeboňské ka­

Šest v SOA T, A 4 a SOA T, C 6, čtyři v KNM, XIV E 14, tři v XI C 4, dva v SOA T, A 7 a po jednom v I D 32; I E 29; SOA T, A 6 a SOA T, A 17.

Do této skupiny řadíme kodexy, kde jsou české glosy průběžně u většiny nebo všech textů. Jde o rukopisy I C 11; I D 18; I D 21; I D 32; I E 8; I E 9; I E 25; I E 29; I E 33; I E 36; I E 37; I E 45; I F 31; I F 37; I F 38; I G 1; I G 11a; VI F 4; VI F 6; VI F 14; VI F 16; VI F 17; VI F 21; VI F 22; VII C 23; VII D 9; VII H 13; XI B 3; XII A 26; XIII G 15; KNM, XIV E 14; Strahov, DC III 11; SOA T, A 18 a SOA T, C 4.

Jedná se o rukopisy, v nichž se české glosy vyskytují jen u některého ze zapsaných textů, nebo jde jen o zcela ojedinělé poznámky či jednotlivá česká slova. Patří sem I A 29b; I A 39; I A 42; I A 43; I B 33; I C 33; I C 34; I C 39; I D 34; I D 37; I E 6; I E 16; I E 21; I E 42; I E 46; I F 18; I F 28; I F 33; I F 35; I F 39; I G 5; I G 6; I G 15; I G 22; I G 23; I G 36; I G 40; VI A 16; VI A 20; VI A 21; VI E 16; VI F 11; VI F 18; VI G 1; VII F 10; VII F 25; XI C 8; XI D 5; XI D 7; XI D 9; XII G 15; XIII G 18; XIV D 24; XIV E 31; XIV F 1; XIV F 5; XIV F 11; SOA, T A 3; SOA T, A 4; SOA T, A 5; SOA T, A 6; SOA T, A 7; SOA T, A 16; SOA T, A 17; SOA T, C 6 a rukopis z Univerzitní knihovny ve Vratislavi se signaturou I F 490.

I A 29b; I B 7; I C 39; I D 18; I D 19; I D 22; I D 32; I E 5; I F 37; I G 8; I G 11a; VI E 16; VI F 4; VI F 6; VI F 16; VI F 22; VII D 9; VII H 13; VIII H 23; XI B 3; XI C 4; XII A 26; XII D 19; XIII G 15; XIV E 21; XIV F 19; XIV G 20 a SOA T, A 6.

I A 35; I D 11; I D 17; I D 20; I D 30; I D 37; I E 36; I E 38; I F 10; I G 1; I G 23; VI E 16; VI F 19; VI G 1; VII C 20; XI D 9; XIII C 17; XIV F 19; SOA T, A 17; SOA T, C 1 a SOA T, C 4.

I A 29a; I C 13; I C 33; I C 38; I D 11; I D 21; I D 25; I E 31; I F 38; VI A 21; VI F 4; VII C 20; VII D 9; XII D 16; XIV E 9; XIV F 19 a KNM, XIV E 14.

100 | OBSAH KNIHOVEN ŘEHOLNÍCH KANOVNÍKŮ SV. AUGUSTINA V TŘEBONI A V BOROVANECH 100

Ukázka elektronické knihy