12
C
estou domů Kate pohltily myšlenky na pohřešované mladíky. Těch pár kilometrů jela tmou a silnici lemovala jen prázdná pole.
Z moře se vynořila hradba mraků, jež zcela zastínila světlo měsíce. Vybavila si své začátky u Metropolitní policie, kdy si s nimi přišla promluvit předsedkyně charitativní organizace zabývající se pohřešovanými osobami. Žena jim řekla, že ve Spojeném království je pohřešovaná osoba nahlášena každých devadesát vteřin, což činí sto osmdesát tisíc lidí každý rok. Devadesát osm procent se najde během dvou dní, přesto zbývá ještě tři tisíce šest set pohřešovaných každý rok. Taková byla situace v roce 1994, před jednadvaceti lety… Kate přinutila svůj mozek počítat – 75 600 lidí. Joanna se zajímala o Davida Lamba a Gabea Kempa, ale proč? Proč si zapsala jejich jména? A proč nakonec sama rozšířila řady tisíců osob na seznamu pohřešovaných? Když Kate odbočila na cestu ke svému domu, v okolních domech podél útesu se nesvítilo. Tři z nich byly rekreační domky a dva byly na prodej. Z Myřina domu v kteroukoli roční dobu zářilo za záclonami vlídné světlo, což teď Kate postrádala. Kemp pro karavany sice také mohl být osvětlený, ale protože první návštěvníci přijedou až příští týden, Kate světla nenaprogramovala. – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298501