12
C
estou domů Kate pohltily myšlenky na pohřešované mladíky. Těch pár kilometrů jela tmou a silnici lemovala jen prázdná pole.
Z moře se vynořila hradba mraků, jež zcela zastínila světlo měsíce. Vybavila si své začátky u Metropolitní policie, kdy si s nimi přišla promluvit předsedkyně charitativní organizace zabývající se pohřešovanými osobami. Žena jim řekla, že ve Spojeném království je pohřešovaná osoba nahlášena každých devadesát vteřin, což činí sto osmdesát tisíc lidí každý rok. Devadesát osm procent se najde během dvou dní, přesto zbývá ještě tři tisíce šest set pohřešovaných každý rok. Taková byla situace v roce 1994, před jednadvaceti lety… Kate přinutila svůj mozek počítat – 75 600 lidí. Joanna se zajímala o Davida Lamba a Gabea Kempa, ale proč? Proč si zapsala jejich jména? A proč nakonec sama rozšířila řady tisíců osob na seznamu pohřešovaných? Když Kate odbočila na cestu ke svému domu, v okolních domech podél útesu se nesvítilo. Tři z nich byly rekreační domky a dva byly na prodej. Z Myřina domu v kteroukoli roční dobu zářilo za záclonami vlídné světlo, což teď Kate postrádala. Kemp pro karavany sice také mohl být osvětlený, ale protože první návštěvníci přijedou až příští týden, Kate světla nenaprogramovala. – 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298501
PROPAST SMRTI
Minula tmavá okna kanceláře a obchodu a zajela na příjezdovou cestu za domem. Když vypnula motor a zhasla reflektory, ponořila se do tmy. Bezpečnostní světlo u zadních dveří se rozsvítilo až ve chvíli, kdy vystoupila z auta a přiblížila se k domu. Chystala se zasunout klíč do zámku, ale zaslechla šustivé zvuky přicházející zpoza domu z okraje útesu. Kroky na malé terase pokryté pískem. Stiskla klíč a zkameněla. Chtěla jen vejít dovnitř, do svého domu, ve kterém je teplo, rozsvítit a zamknout za sebou dveře. Bezpečnostní světla zhasla a zvuk se ozval znovu. Rána, jak někdo dopadl do písku, a blížící se kroky. Kate v minulosti dvakrát doma napadl vetřelec. Nejprve Peter Conway a o patnáct let později stalker. Roky trpěla záchvaty paniky a posttraumatickou stresovou poruchou. Rozbušilo se jí srdce. Vrátila se k autu a její pohyb znovu aktivoval bezpečnostní světla. Nastoupila a zamkla dveře. Prostorem se mihla vysoká postava a zastavila se před okénkem. „Mami! To jsem já, mami!“ řekl hlas a Kate chvíli trvalo, než rozpoznala obličej, který se rýsoval za sklem. Byl to Jake. Kate ucítila, jak jí celé tělo zaplavila vlna úlevy, a otevřela dveře. „Vyděsil jsi mě k smrti!“ Srdce jí v hrudníku stále silně bušilo. Jakeovi bylo devatenáct a měřil přes metr osmdesát. Nechal si narůst vousy a vlasy mu splývaly až k ramenům. Na sobě měl džíny a teplou flísovou bundu a na zádech ohromný sportovní batoh. Kate a Jake sdíleli stejnou genetickou výstřednost zvanou sektorální heterochromie, díky níž měli kolem zornice jednoho modrého oka oranžové skvrnky. – 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298501
Robert Bryndza
„Dej mi chvilku,“ požádala ho a zhluboka dýchala, zatímco ji Jake sledoval a nevěděl, co by měl udělat. Přikrčil se vedle ní a vzal ji za ruku. „Mami, promiň. Myslel jsem si, že tě překvapím.“ „Překvapil jsi mě,“ řekla s úsměvem a soustředila se na dýchání, aby odvrátila panickou ataku. Jake jí pomohl z auta a společně přešli ke dveřím. Už dýchala klidněji. Jake použil její klíč, aby odemkl, a pak rozsvítil v předsíni. „Dáš si čaj?“ „To by bylo fajn,“ odpověděla Kate s úlevou, že se jí podařilo dostat šok pod kontrolu a vyhnout se záchvatu. „Zdá se mi, že jsi od Velikonoc hrozně dospěl! A ty vousy! Sluší ti to.“ Jake ji objal. „Právě jsem měl videohovor s babičkou. Říkala, že vypadám jako hippie… Ptal jsem se jí, kde máš náhradní klíč. Poradila mi, abych se zkusil podívat pod květináč.“ Kate přešla k bezpečnostnímu alarmu na stěně a vyťukala kód. „Na které planetě babička žije, jestli si myslí, že schovávám náhradní klíč pod květináč?“ Jake si pozorně prohlížel alarm a tvářil se provinile. „Promiň. Příště zavolám.“ Setřásl ze zad objemný batoh a opřel ho o radiátor. „Ráda tě vidím.“ Kate znovu Jakea pevně objala. Pak se odtáhla. „Nechtěl jsi na univerzitě zůstat ještě dva týdny?“ „Čtyři kamarádi dostali práci jako delegáti v prázdninových resortech a agentura je požádala, jestli by mohli začít už zítra. A Marie s Verity budou pracovat v Apple Store v Londýně, takže musely na školení. Nechtělo se mi tam zůstávat sám.“ – 100 – Ukázka elektronické knihy