První lež
jakou chvilku na to, aby Alici provedla po budově. Slíbil jsem, že až skončím, ukážu jí ty zajímavější části. Mám úřad v nové budově, kde jsou tři soudní síně na každém ze tří pater, celkem tedy devět. Tyto soudní síně jsou prostornější než ty ve staré části budovy, kde je soudních síní šest, včetně té nejznámější, Síně Jedna. Jedná se o prostor, kde proběhly některé z nejznámějších soudních procesů v historii Velké Británie. Síň Dvě je zpravidla vyhrazena pro případy vysoce nebezpečných trestných činů, jako jsou například procesy s teroristy. Navzdory historii staré části budovy většina soudců, které znám, upřednostňuje práci v nové části, protože je tam pracovní prostor mnohem pohodlnější, každá soudní síň má větší kapacitu a více místa pro porotu. Kterýkoliv soudce vám řekne, že není radno podceňovat pohodlí poroty. Před mou schůzkou vezmu Alici do Síně Dvanáct, která je dnes volná. Chci být prvním, kdo jí ukáže, jak to vypadá uvnitř soudní síně. Stojíme uprostřed prostoru, který vypadá jako divadelní hlediště obklopené zeleným a lakovaným dřevem, koberci, stoly, vysokými zdmi. Na člověka z toho padá tíseň, ale i úžas. Chytím Alici za ruku. „Tudy,“ pokynu jí a vystoupíme na pódium, přes které přejdeme. Nabídnu Alici židli, a když si sedá, řeknu: „Madam.“ Pak se posadím vedle ní. Spokojený a s pocitem, že jsem přesně na místě, pro které jsem byl zrozen, ukážu před sebe: „Kóje pro obžalovaného. Sedí s ním několik členů ostrahy a jeho nebo její budoucnost závisí na dvanácti neznámých lidech, kteří sedí tamhle,“ ukážu na místo po naší pravici.
— 97 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298477