Virulín
„Ale jsou to jeho prachy, ne?“ Petr dolil bohemku do obou sklenek. „Jo, miláčku, jeho prachy, ale moje roky života. Myslíš, že bych jinak pořád ještě byla s tím svým přiblblým idiotem? Jenže už to trvá moc dlouho. A já na to přestávám mít nervy, a hlavně čas. Chci to urychlit. Fakt už to nedávám.“ Petr nereagoval. Tohle byla fakt silná káva… Toho dne už bylo téma vyčerpáno a věnovali se jiným, příjemnějším aktivitám. „Tak poslouchej,“ řekl jí, když se potkali příště, „jestli tě to s tím sajrajtem nepustilo, tak by se asi dalo přece jen něco dělat.“ „Fakt?“ zeptala se překvapeně. „No, asi jsem ti už někdy vyprávěl o tom dark-netu. Jak to tam chodí. Tam seženeš naprosto všechno, co je normálně zakázáno kupovat a prodávat. Když se teda budeš dobře rozhlížet a nenecháš se při tom čapnout. Mohl bych se tam zkusit poohlédnout.“ „Petře, ty jsi skvělý,“ usmála se na něj. „Zkusím, ale nic neslibuju.“ Přitulila se…
Supermarket pro temnou stranu Druhý den si Petr v pasáži Lucerna nasadil roušku a do čela narazil baseballovou čepici. Přešel Václavské náměstí a zamířil do Opletalovy ulice. Střed Prahy byl skoro prázdný, jen sledovací kamery, věrné společnice života města, byly na
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298475