98
Matyáš Korvín a knihtisk
nástrojem získání politické moci panovníka, který nepocházel z etablované dynastie a který byl roku 1458 zvolen uherskými stavy.3 A růst královy moci i odrážela – vždyť velká část luxusně zdobených korvínek byla objednána až v posledním deceniu jeho vlády. Vladislav Jagellonský, jenž po Korvínově smrti usedl i na uherský trůn a své sídlo přesunul z Prahy do Budína, měl pro tento typ reprezentace málo porozumění – a ostatně i peněz – a víceméně nedoplňovaná knihovna ležela v zanedbaném stavu ve dvou sálech královského paláce.4 Nijak ani nepřispěl k rychlejšímu rozvoji pražských tiskáren, jejichž produkci podvazovala vedle jiného i skutečnost, že město přestalo být stálým sídlem panovnického dvora.5 V létě roku 1500 vytiskla anonymní pražská dílna Tiskaře Pražské bible Vladislavské zřízení zemské, které završilo snahu šlechty o získání rozhodující pozice ve stavovské monarchii. Král s touto zakázkou neměl nic společného.6 Přímo jsou s ním spojené až dva úřední jednolisty z let 1508 a 1509. Vznikly v době, kdy kulminoval zápas mezi šlechtou a městy o politická a hospodářská práva a bezpečnostní situace v zemi se zhoršovala. Česká královská kancelář nechala vůbec prvně mandáty multiplikovat typografickou cestou – zjevně s cílem, aby se panovníkovo nařízení v neklidných časech rychle dostalo na velký počet míst. Za technickou inovací nejspíše stál tehdejší kancléř Albrecht z Kolovrat.7 Ani Korvín přímo nepřispěl k většímu rozvoji uherského knihtisku. Prvního tiskaře do Uher původně pozval ostřihomský arcibiskup a humanista János Vitéz, který se ovšem zapojil do spiknutí proti králi, byl uvězněn a roku 1472 zemřel. Provoz nové dílny nakonec zaštítil budínský probošt a vicekancléř László Kárai. Tiskař německého původu Andreas Hess vytiskl v Budíně jen dva tisky, v nichž byla vůbec prvně ve střední Evropě užita místo gotického písma tisková antikva, kterou si přivezl z Říma. Prvním z obou titulů byla anonymní kompilace uherských dějin Chronica Hungarorum zhotovená v červnu 3
4
5 6 7
Na tomto místě odkazuji jen na tři novější korvínovské monografie: Jörg HOENSCH, Matthias Corvinus. Diplomat, Feldherr und Mäzen, Graz – Wien – Köln 1998; András KUBINYI, Matthias Rex, Budapest 2008; Antonín KALOUS, Matyáš Korvín (1443–1490). Uherský a český král, České Budějovice 2009. Několik málo iluminovaných rukopisů, které dnes můžeme spojit s jeho osobou, získal většinou jako dar. Srov. Josef KRÁSA, Knižní malířství, in: Jaromír Homolka (ed.), Pozdně gotické umění v Čechách (1471–1526), 2. vyd., Praha 1985, s. 392; Milada STUDNIČKOVÁ, „Sub serenissimo principe et domino Wladislao rege ungarie bohemie … vita regularis inducta est.“ Die Entwicklung der böhmischen Buchmalerei zur Zeit der Jagiellonen und ihr Verhältnis zu den Nachbarländern, in: Dietmar Popp – Robert Suckale (ed.), Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit, Nürnberg 2002, s. 233n. Srov. kupř. Kamil BOLDAN – Bořek NEŠKUDLA – Petr VOIT, The Reception of Antiquity in Bohemian Book Culture from the Beginning of Printing until 1547, Turnhout 2014, s. 51. Petr KREUZ – Ivan MARTINOVSKÝ (ed.), Vladislavské zřízení zemské a navazující prameny (Svatováclavská smlouva a Zřízení o ručnicích). Edice, Praha 2007, k tištěnému vydání s. 50n., 85–87. Blíže Kamil BOLDAN, Úřední jednolistové tisky jagellonského věku, Praha 2016, s. 120–127.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298471