vidět, protože ho znala tak dobře, znala ho o tolik lépe než kdokoli jiný. „Tys byl u nějaký ženský,“ utrousila jeho žena, která naneštěstí pro něj nemohla usnout. Ležela k němu zády, studené tvrdé lopatky měla jen pár centimetrů od jeho mrtvolného, vlhce lepkavého těla. V prostoru těch několika centimetrů mezi nimi ležela ona, lehce se mezi ně vešla, a přitom vyvíjela tlak. „Co to plácáš?“ zakašlal. „Cítím to z tebe,“ odpověděla. „No to ses musela zbláznit,“ odsekl. Neviditelná ruka ho pohladila na penisu a vehnala mu do něj krev. „Už jsem ti to říkala,“ prohlásila jeho manželka ledově. „Ještě jednou a končíme.“ „Nic jsem neudělal,“ bránil se vztekle. Připadalo mu, jako by mu do ucha nějaká žena šeptala jeho jméno, vybízela ho, aby se tomu poddal a nechal tomu volný průběh. V mukách tajené provinilosti a strachu a touhy sáhl po své ženě. „Nešahej na mě těma svýma špinavýma pazourama,“ zasyčela jeho manželka. „Ušetři si to pro ni.“ A když jeho životadárná míza tiše vystřelila do nicoty, ona se mezi nimi stočila na nemožném místě a usnula.
97
faber_dest264.indd 97
1.9.2021 10:39:58
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298306