dirigoval Čajkovskij, bulváry plné zeleně i přístav. Ale přesto se jí srdce většiny železničářů nějak nepodařilo získat. Den před odjezdem z Oděsy zažila Arnoštka ještě jedno setkání. Všechny lavičky na Primorském bulváru byly obsazeny, přisedla si tedy k mladé dvojici. Teprve, když se usadila, viděla, že mají mezi sebou malý svícínek se zapálenou svíčkou. Všimli si jejího nechápavého pohledu. Slavíme roční výročí zmrtvýchvstání. Chlapec považoval za nutné to vysvětlit. Před rokem mi Saša zachránila život. Byl jsem zoufalý. Pár týdnů před tím mi umřela maminka, vyhodili mě ze školy, matematika prostě nebyl můj obor. A cítil jsem se nějak nemocný a unavený. Chtěl jsem to skončit. No, a tak jsem ho potkala na viaduktu. Byl vyšňořený, jako by šel na schůzku. Já jsem byla smutná, protože ten, se kterým jsem měla rande, se nedostavil, ale já jsem rozhodně žádnou sebevraždu páchat nechtěla. Viděla jsem, jak se Igor opřel o zábradlí, z kapsy vyndal peněženku a položil ji na zem. Bylo mi to nějak podezřelé. Chlapec jí skočil do řeči. Tak Saša přišla a podala mi peněženku. Začali jsme se bavit. Řekla, že je smutná a sama. A já jsem ji najednou chtěl utěšit. Pomyslel jsem si, že na skok do hloubky je vždycky dost času. Ale po tom večeru s ní už jsem na něco takového nikdy ani nepomyslel. A tak dnes slavíme moje zmrtvýchvstání. Arnoštka ani nebyla překvapena, že jí ten příběh vyprávějí, ačkoliv byla cizí osobou, takové věci se jí stávaly často. K večeru se dál procházela po nábřeží a hledala, za co by utratila poslední ruble. Byla ráda, že cesta končí a zařekla se, že své spoluobčany už do zahraničí doprovázet nebude. Mnohem příjemnější bylo průvodcování v Čechách, když mohla ukazovat vlastní zemi cizincům z různých evropských států, někdy i z Ameriky nebo Japonska. Ti byli vděčnějšími klienty, o všechno se zajímali, spoustu věcí se od nich dozvěděla také ona a svou spokojenost neváhali vyjádřit jak slovně, tak spropitným. Jak se tak procházela kolem stánků, zaujala ji pěkná vyřezávaná krabička. Sáhla do kabelky pro peněženku – peněženka nikde. Prohledala kabelku ještě jednou – peněženka opravdu nikde. Teprve teď si vzpomněla na varování o kapsářích, které samozřejmě pečlivě přetlumočila celé skupině, takže dosud nikdo okraden nebyl. Finanční ztráta nebyla velká, v peněžence bylo kolem sta korun a zbylých pět rublů, ale zuřila nad svou neopatrností i nad drzostí kapsáře. Nehledě na to, že ji zase okradli, už ani nevěděla pokolikáté. To snad ani nemůže být pravda. Rozhodla se jít na místní oddělení milice. Mladému milicionáři plynulou ruštinou vysvětlila, co se stalo. Chcete sepsat protokol? I když věděla, že zloděj nikdy nebude chycen, nechtěla to strážcům pořádku ulehčit. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298293