Logoterapie v životním cyklu
Vágnerová (2012) píše, že se tato schopnost projevuje v konkrétních dovednostech při hře a uvádí příklad tzv. odložené nápodoby, kdy si chlapec hraje na holení vousů, které dříve pozoroval u otce, a používá k tomu krabičku, tedy předmět, který připomíná holicí strojek. Dalším příkladem je potom typická hra na „jako“. Batole krmí panenku lžičkou, hraje si s tátou na koně, na to, že ho honí medvěd, vaří ve své kuchyňce, opravuje porouchané auto, a přitom si uvědomuje, že vše probíhá jen v rovině symbolické, nikoli skutečné. Funkce takových her umožňuje porozumět souvislostem a vztahům, které fungují v reálném světě, proto je vhodné a nutné, aby rodiče dítěti umožnili hravou formou se podílet na každodenních aktivitách. Máme na mysli účast batolete na dospělém životě – vaření, žehlení, úklid, opravy všeho druhu, práce na zahradě, krmení domácích zvířat atd. Podle Vágnerové (2012) se symbolické aktivity začínají objevovat mezi 15. a 18. měsícem a k jejich maximálnímu rozvoji dochází s nástupem druhého roku. K rozvoji symbolických aktivit přispívá i nástup řeči, o kterém pojednáme později. V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že v symbolických aktivitách se potkáváme u dítěte s využíváním nejprve předpojmů a následně pojmů. Dítě dává s pomocí rodičů různá jména objektům, se kterými se potkává. Dokonce si vymýšlí i vlastní slova, kterými takové objekty označuje. Předpojem nemá ovšem u batolete zpočátku objektivní stálost. Dítě má například zkušenost s konkrétním psem, například jezevčíkem, dovede použít slovo pes, ale pokud se potká třeba s dobrmanem, neoznačí ho slovem pes, ale může si myslet, že se jedná o jiné zvíře. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298287