C A T H R I N
M O E L L E R
•
M A N Ž E L
M U S Í
Z M I Z E T
Zmáčkla jsem vypínač vedle dveří. Nic. Buď vypadla pojistka, nebo je výpadek proudu v celé čtvrti. Jediný pohled do skříňky s pojistkami mi ukázal, že tam problém není. „Výpadek proudu,“ pronesla jsem ponuře, pohlédla na Dörte a pomyslela na zkažené maso. „Je na čase se ho zbavit,“ rozhodla energicky. „Pojď, vygooglíme si adresu k tomu klíčku, co máš v kapse.“ Ukázala jsem na nástropní světlo. „Výpadek proudu. Počítač nefunguje.“ „No tak použijeme mobil,“ odpověděla a zamířila kvůli lepšímu příjmu ke dveřím. Došly jsme až na terasu. „Takže… Ten klíček patří k rekreačnímu domu v Toskánsku.“ Ukázala mi na displeji fotografii. „Nádhera!“ „A hlavně daleko odtud. Měly bychom se vypařit!“ „Ale co provedeme s Wolfgangem, jeho matkou a Elenou?“ „Ty vezmeme s sebou.“ „To nemyslíš vážně!“ Dörte se snad musela zbláznit. „Momentálně je to nejjednodušší a nejrychlejší řešení. Nebo si chceš počkat, až ti choť roztaje a pach rozkladu přiláká nejen mouchy?“ „Většinou proud po půl hodině zase naskočí,“ namítla jsem. „Krásná Elena už ví, co se stalo,“ připomněla mi Dörte a vyčítavě na mě pohlédla. „To není dobré, i když vím, že hned nepoběží na policii, na to má sama moc másla na hlavě. Vezmeme ji s sebou a později se rozhodneme, co s ní provedeme.“ „Ale proč brát i Sigrun?“ „Protože by synáčka nahlásila jako pohřešovaného, když by jí nebral telefon a nemohla by se s ním nijak spojit. A jeho kolegové by po nás vyhlásili pátrání.“ „Wolfgang chtěl dát matku do domova důchodců.“ Tohle jsem Dörte ještě neřekla. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS298103