„Sladká voda chutná moc dobře na to, aby fungovala?“ ucedil, co nejuštěpačněji se odvážil. „Sladká voda nestačí. Kdo se narodí ve Slokně, lokne si mořské vody třikrát v životě. Když se narodí, když uzavírá sňatek a když umře,“ pronesla, jako by byl nějaký blbeček z Undstu. Jako by sám nežertoval, že fráze „loknout si vody“ znamená jak oženit se, tak umřít. Hláška byla bezesporu legrační, ale pochyboval, že je dívka dost stará na to, aby vtipu rozuměla, a tak držel jazyk za zuby. „Když chce člověk vědět, co se stane mezi prvním a posledním loknutím, musí se napít ještě jednou. Moře je nositelem osudu, úplně stejně jako krev.“ Kefla obemkla misku rukama a zahleděla se do ní. Jeho krev zbarvila vodu dorůžova, tmavší proužky se u dna kroutily jako kouř. Dívka nic neříkala. Nic nedělala. Rugenovi pomalu docházela trpělivost. „Tak co? Co si mám počít?“ Vzhlédla k němu. Pihy jí ve světle ohně ožily, až se zdálo, že se dívka rozpouští. „Záleží na tom, co toužíš zachránit. Jestli život, nebo duši.“ „Jaký je v tom kurňa rozdíl? K čemu mi bude duše, když přijdu o život?“ Dívka pokrčila rameny. „Jestli to nevíš, potřebuješ víc než moji pomoc. Je to ostatně tvůj život, člověče. Zachránit si ho můžeš způsobem, o kterém už víš, ale zbaběle ses mu vyhýbal.“ Nafraím… Přál si vědět, co by měl říct, jak si znovu získat důvěru věčného, ale Kefla jen dál civěla do načervenalé polévky. „Tři osudová znamení,“ pronesla potichu. „Ďábel. Máš ho v sobě, jsi vlčí slina, nositel toho nejubožejšího semene, a to ona nezmění.“ „Ona?“ „Srdce. Druhým znamením je zlomené srdce. Co jsi zničil, má moc zničit tebe. Jen tohle srdce dokáže zkrotit ono zvíře.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297952