98
J. D. R o
b b
• Z
áva n
s m r t i
„Vaše forma i soustředění jsou dobré. Je vidět zlepšení, ale pořád máte na víc. Potřebujete víc času a tréninku, abyste rozvinul svůj skutečný potenciál.“ „V tom se nemýlíte.“ Roarke přešel k ručníku a otřel si obličej. „Ale jsem vděčný za čas, který využívám podle vašich pokynů, mistře. Konec programu.“ Natáhl se pro láhev s vodou a všiml si Evy. „Nebylo to špatné,“ poznamenala a vešla do tělocvičny. „Jak dlouho cvičíš?“ „Dal jsem si půl hodiny, protože moje policistka ještě nebyla doma.“ „Teď už je a ty bys měl být pěkně rozehřátý.“ Rozkročila se, sevřela ruce v pěst a zvedla je k pozdravu. „To myslíš vážně?“ Eva s úšklebkem zopakovala pozdrav. „Zatracená práce.“ Napil se vody, odložil láhev, přiblížil se k ní a taky ji pozdravil. Oba se přikrčili do bojového postoje. Eva vyrazila přímo na něj, výkopem z otočky ve výši hrudi doprovázeným úderem pěstí. Roarke její výpad zablokoval a málem jí podrazil nohy, kdyby rychle a mrštně neuskočila. Při příštím vykrytí úderu o sebe narazila jejich předloktí, ale Eva se ohnala druhou rukou sevřenou v pěst. Její rozmach se zastavil centimetr před jeho obličejem. „Bod pro mě,“ řekla a oba couvli. Kroužili kolem sebe. Roarke naznačil výpad, Eva ho zablokovala a jentaktak se vyhnula následnému útoku. Roarke se skrčil pod její pěstí, otočil se, odrazil její kop s výskokem a přenesl váhu na druhou stranu. A jeho chodidlo se zastavilo těsně před jejím břichem. „A tohle je zase bod pro mě.“ Znovu zakroužili. Eva se nahrbila do pozice hada a přilákala ho blíž. Pak se vymrštila, máchla pažemi dozadu a vykopla oběma nohama. „Musíš pořád útočit na obličej?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297864