98
J. D. R o
b b
• Z
áva n
s m r t i
„Vaše forma i soustředění jsou dobré. Je vidět zlepšení, ale pořád máte na víc. Potřebujete víc času a tréninku, abyste rozvinul svůj skutečný potenciál.“ „V tom se nemýlíte.“ Roarke přešel k ručníku a otřel si obličej. „Ale jsem vděčný za čas, který využívám podle vašich pokynů, mistře. Konec programu.“ Natáhl se pro láhev s vodou a všiml si Evy. „Nebylo to špatné,“ poznamenala a vešla do tělocvičny. „Jak dlouho cvičíš?“ „Dal jsem si půl hodiny, protože moje policistka ještě nebyla doma.“ „Teď už je a ty bys měl být pěkně rozehřátý.“ Rozkročila se, sevřela ruce v pěst a zvedla je k pozdravu. „To myslíš vážně?“ Eva s úšklebkem zopakovala pozdrav. „Zatracená práce.“ Napil se vody, odložil láhev, přiblížil se k ní a taky ji pozdravil. Oba se přikrčili do bojového postoje. Eva vyrazila přímo na něj, výkopem z otočky ve výši hrudi doprovázeným úderem pěstí. Roarke její výpad zablokoval a málem jí podrazil nohy, kdyby rychle a mrštně neuskočila. Při příštím vykrytí úderu o sebe narazila jejich předloktí, ale Eva se ohnala druhou rukou sevřenou v pěst. Její rozmach se zastavil centimetr před jeho obličejem. „Bod pro mě,“ řekla a oba couvli. Kroužili kolem sebe. Roarke naznačil výpad, Eva ho zablokovala a jentaktak se vyhnula následnému útoku. Roarke se skrčil pod její pěstí, otočil se, odrazil její kop s výskokem a přenesl váhu na druhou stranu. A jeho chodidlo se zastavilo těsně před jejím břichem. „A tohle je zase bod pro mě.“ Znovu zakroužili. Eva se nahrbila do pozice hada a přilákala ho blíž. Pak se vymrštila, máchla pažemi dozadu a vykopla oběma nohama. „Musíš pořád útočit na obličej?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297864
99
J. D. R o
b b
• Z
áva n
s m r t i
Usmála se. „Je tak pěkný, že nemůžu odolat. Bod pro mě.“ Po pěti minutách ho málem srazila na zem, ale Roarke zaskóroval pěstí. Slyšela jeho namáhavé oddechování, které se mísilo s jejím, podbarvené zurčením vodopádu. Když se pohnul, postřehla, že si na zlomek vteřiny přestal dávat pozor, a odrazila se ke skoku s výkopem. Bod pro ni. Roarke byl ale taky mrštný a rychlý a hned zaútočil. Odrazila jeho výpad, otočila se. A když se otočila zpátky dopředu, zjistila, že má jeho pěst kousek před obličejem. „Bod pro mě.“ Než stačila couvnout, chytil ji za paže. „A vyhlašuji remízu.“ „Možná jsem ještě neskončila.“ „Neříkal jsem nic o tom, že bychom skončili, nebo snad ano?“ Ten výraz znala. „To myslíš vážně?“ A Roarke ji s úsměvem políbil. Kčertu s tím, proč ne, pomyslela si a zatáhla za jeho opasek. Než mu stačila rozvázat uzel, zvedl ji a přehodil si ji přes rameno. „Co děláš?“ Vzápětí s ní mrštil na žíněnku. „Abych měl měkké přistání,“ řekl a padl na ni. „Nechci nic měkkého.“ Zasmál se, pořád trochu udýchaný, a strhl jí podprsenku. „Já ano.“ Vzal její ňadra do rukou a do úst, užíval si jejich chuť i vláčnost její kůže, zvlhlé od zápasu. Jsme stejně silní soupeři, pomyslel si, když mu stáhla z vlasů koženou stuhu. Vjela mu oběma rukama do vlasů a prohnula se v zádech. Zápas byl předehra, to oba věděli. Rychle se navzájem svlékli. Vklouzl do ní, do vlhka a horka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297864
100
J. D. R o
b b
• Z
áva n
s m r t i
Pohybovali se v souhře a dívali se na sebe, zatímco se jejich vlhká těla setkávala a splývala. Pomalu a uvolněně. Boj skončil a zůstávala jen rozkoš na pozadí bublající vody, se zvuky dýchání a tlukotu srdcí. Cítil, jak se v něm zvedá teplo, a slyšel její vydechnutí, když dostoupala na vrchol. Přitiskl rty k hrdlu, kde tepal její puls, a připojil se k ní. Ležela pod ním uvolněná, teplá a měkká, a hladila ho rukou po zádech. „To se mi líbilo,“ zašeptala. „V to doufám.“ „Jo, tohle na mě zabere vždycky. Pořádně se zapotit při zápasu a pak sex. Měla jsem usmažený mozek z papírování, a teď se krásně projasnil.“ „Taky jsem si pročišťoval mozek od něčeho podobného.“ Zlehka ji kousl do brady. „Ale druhá a třetí část se mi líbily mnohem víc.“ „Co takhle ještě pár bazénů?“ „Docela bych si zaplaval.“ Narovnal se a zadíval se jí do obličeje. „Neuzavřela jsi to.“ „Ne, ale máme jednu hypotézu, která vypadá docela nadějně.“ „Tak si zaplaveme, půjdeme nahoru, dáme si něco k pití a k jídlu. A ty mi o tom povíš.“ Jo, pomyslela si, přesně tak to uděláme. Protože tak se jí to taky líbilo. Když spolu seděli u večeře, shrnula mu události dne. „Je těžké sedět s čerstvě truchlícími lidmi a ptát se jich na člověka, kterého ztratili, nemám pravdu?“ zeptal se. „Patří to k mé práci.“ Jen se na ni podíval. „Je to těžká část mé práce,“ přiznala. „Výhodou v tomhle případě je, že pokud mi něco neuniká, manžel i rodina jsou čistí.“ „Moc ti toho neunikne.“
Ukázka elektronické knihy