žízeň, pociťoval však více sil a méně únavy. Nabití od Isy nemohlo ale vydržet příliš dlouho. Nad ránem už opět zpomaloval. Cítil, jako když mu tělo obepíná silný tlak, nohy mu těžkly. Přesto byl odhodlán jít dál. Šel jen kousek za Isou. Ta postupovala stabilní rychlostí a svým tělem zároveň Erika zahřívala. Slunce
nesměle
vyplouvalo nad
zalesněné
hřebeny.
Své
životodárné paprsky rozprostřelo do krajiny. Brzký sluneční svit zastihl skupinu mužů jedoucích na pásových skútrech. Dva další seděli ve větším pásovém vozidle. Blížili se ke dvěma postavám, které přicházely od jezera Thetis. V kolonii zaznamenali pád čehosi velkého právě v této oblasti. Cílem vyslané skupiny mužů bylo to prověřit. S prvními paprsky se vydali na cestu. V té jim teď stála neznámá dvojice. Vlastně to nebyla dvojice, jak se blížili, bylo vidět, že jedna z postav někoho nese. Jeden ze skútrů vyjel z kolony a zastavil se několik metrů před přicházejícími cizinci. Muž si držel z obezřetnosti odstup, v pravé ruce připravenou lehkou pušku. „Kdo jste a odkud jdete?“ „Potřebujeme pomoc,“ řekla Isa, zatímco v náruči držela stále bezvládného Erika. „Co se mu stalo?“ zeptal se muž na skútru s jistou dávkou nedůvěry. „Je vážně zraněný, potřebuje lékařskou pomoc. V kolonii máte lékaře, že?“ „No… ale co jste zač? Máte nějaké zbraně? S těmi k nám nesmíte, žádní cizinci se zbraněmi.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297745
„O všechny jsme přišli,“ vyhrkl Maxim. Isa se na něj ostře podívala. Nebylo příliš moudré prozrazovat hned nějaké podrobnosti a hlavně mluvit o zbraních. „Byli jste u jezera? Co se vlastně stalo?“ „Všechno vám vysvětlíme,“ řekla naléhavě. „Teď ale náš přítel potřebuje co nejrychleji pomoc, je na tom opravdu špatně. A žádné zbraně u sebe nemáme.“ Ke skupince mezitím dorazili ostatní. „Tak co se tu děje?“ zeptal se muž, který se vyklonil z okýnka pásového vozidla. „Potřebujeme pomoc, náš přítel je vážně zraněný,“ řekla Isa. „Všechno vám potom vysvětlíme.“ Muž se zamračil. „Vysvětlíte? Ale ty… vždyť nejsi člověk, očividně.“ „Ale on je a umírá.“ „Prosím, nejsme nebezpeční,“ ozval se Maxim. „Potřebujeme rychle pomoc, jen tu mrháme časem.“ První muž na skútru se otočil k vozidlu. „Rozhodnutí je na tobě, Rolande.“ Muž ve vozidle se zakřenil, poškrábal se na rašícím strništi a pohlédl na nesourodou trojici. Kolona se vracela k Ithace, na korbě vozidla se vezli nezvaní hosté. Roland dal komunikátorem vědět do kolonie. Isa byla přikrčená na korbě a opatrně přidržovala Erika, aby to s ním příliš neházelo. Maxim seděl opřen o stěnu korby a mhouřil oči před stále jasnějším sluncem.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297745
Objeli terénní vyvýšeninu se skupinou stromů a už se před nimi otevřelo prostranství, na němž se rozprostírala kolonie Ithaka. Maxim sebou náhle škubl. „Co se děje?“ zeptala se ho Isa. „Tak se podívej.“ Otočila se směrem k okrajové části kolonie. „Tak tohle není moc dobré.“ Spatřila zčernalé trosky domu. Jeho ohořelé části pokryly plochu sahající až k dalším domům na okraji kolonie. Ty byly rovněž ohořelé, ale očividně se je podařilo zachránit. Vozidlo se oddělilo od skútrů a pokračovalo po hlavní cestě podél zástavby. Isa se narovnala a znovu se podívala na dílo zkázy, od kterého se pomalu vzdalovali. Poté se sklonila k Maximovi. „Doufala jsem, že se mi dělo podařilo odklonit víc.“ „Nezaznamenala jsi přímý cíl zásahu?“ „Ne, jen tak tak se mi podařilo zmírnit kadenci a odklonit výboj, víc mi můj rozhozený systém nedovolil. Stačilo by kousek, jen o kousíček dál a kolonie by zůstala netknutá.“ „Ale nebýt tebe, tak by vyhořela celá.“ Vozidlo projelo kolem návsi, kde ležela vyrovnána lidská těla přikrytá černými plachtami. Potom zpomalilo, až zastavilo před velkou budovou v centru kolonie. U vchodu stála postarší žena v tmavě zeleném rouchu, hnědé kadeře jí splývaly na ramena. Muži vystoupili z vozidla, otevřeli postranní zábranu u korby. Isa vzala Erika do náruče a sestoupila s ním z korby. Maxim ji následoval.
100 Ukázka elektronické knihy