98
SUSAN WIGGSOVÁ
vztahovaly její nejkrásnější vzpomínky z dětství, doprovázené nevyčerpatelnou vůní nostalgie – sušeného bergamotu a vřesny, které měla babička ve skleněných mísách rozmístěných po obchodě. Ale byly to jen myšlenky, protože se v žádném případě nechtěla vzdát těžce vybojované pozice v Sheffieldu. „Jezdíte za ní?“ zeptal se Dominic. „Umřela, když mi bylo patnáct.“ „To je mi líto. Ale je hezké, že jste si nechala její stůl.“ „Opravdu? Někdy si říkám, jestli to není závaží, které mě stahuje dolů.“ „Kotva.“ „To se mi líbí víc.“ Otočila se, aby skryla úsměv, a zapnula tašku. „Jsem připravená. Aspoň doufám. Nejsem si úplně jistá, jestli se na to všechno dá vůbec nějak připravit.“ Zvedl tašku. Ještě jednou se rozhlédla po bytě a vyšla za ním ven. Překvapilo ji, když na ulici před domem uviděla čekající taxi. Když jí nabídl, že ji vezme do Archangelu, předpokládala, že bude řídit. „Není to do Archangelu tak devadesát kilometrů?“ zeptala se. „Sto dvacet. Je to v severní části kraje.“ „A kdo zaplatí taxi?“ Otevřel jí dveře. „Taxíkem nepojedeme celou cestu.“ „Tak –“ „Mám rychlejší způsob dopravy.“ Tess stála na pohupujícím se molu číslo 39 a dívala se na malé dvoumotorové letadlo, které přivázané poskakovalo na vlnách. Nedaleko se na ostatních molech povalovali hnědí lachtani a líně se vyhřívali na sluníčku, jen občas zvedli hlavy. Oceán v San Francisku měl svou vlastní vůni, směs mořského života a městského shonu – nafty a smaženého jídla, čerstvého vzduchu a ulovených ryb.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297556