zeměmi se udržela až do osmdesátých let 19. století, kdy objev Thomasova způsobu odfosfořování českých železných rud vedl k zásadnímu přesunu těžiště rakouské železářské výroby do českých zemí. (2) Na českých zemích dlouhodobě spočívala tíha vojenské porážky na Bílé hoře. Výsledkem toho bylo, že souběžně s růstem absolutistické moci Habsburků dopadl na české země též negativní vliv vídeňského centralismu, patrný v omezování prerogativ Českého království a v hospodářské sféře zejména v preferencích, privilegiích a subvencích poskytovaných rakouskoněmeckým podnikatelům v alpských zemích. (3) Když se začala v 18. století rozvíjet v monarchii tzv. protoindustrializace, vystřídaná v 19. století průmyslovou revolucí, stali se protagonisty těchto převratných procesů z převážné části čeští a rakouští Němci, zprvu hodně pocházející z řad šlechty, později čím dál více z řad bohatnoucího, podnikavého měšťanstva, vydatně doplňovaného přistěhovalci ze sousedních zemí, hlavně z Německa. Jejich výhodou bylo, že se mohli opírat o vydatnější kapitálové zdroje soustředěné v hlavním městě Vídni nebo přinesené z ciziny. Tyto zdroje národně českému podnikání v počátcích industrializace výrazně chyběly, proto se národně české podnikání objevilo na scéně s jistým zpožděním, naplno teprve v druhé polovině 19. století, přičemž se realizovalo nejprve v textilnictví a v zemědělsko-průmyslové výrobě (cukrovary, lihovary, škrobárny aj.) a teprve později postoupilo do technicky mladšího strojírenství, do výroby motorů a aut, do elektrotechniky aj. Avšak na kapitálové investice ve zbrojní výrobě dlouho nedosáhlo. Byl to výraz holé skutečnosti: nejenže „byla zbrojní výroba již tehdy technicky, organizačně a finančně mimořádně náročná“, byla rovněž „příliš riskantní, zvláště když se nedalo (v českém případě – Z. J.) spoléhat na účinnou podporu státních, především vojenských orgánů“.82 Navíc nebyly tehdy ani v jiných zemích podmínky přechodu zbrojní výroby ze stadia řemeslného a manufakturního do stadia strojně továrního nikterak jednoduché, a to jak po stránce technické, tak technologické. Jak je obecně známo, průmyslová revoluce se začala rozvíjet ve Velké Británii sice již v šedesátých letech 18. století, avšak probíhala v prvních dvou až třech desetiletích převážně ve sféře lehkého průmyslu, v podobě zavádění nových pracovních strojů a Wattova parního stroje do textilnictví. Teprve když souběžně s tím začala vzrůstat poptávka po uhlí a železu, přenesl se průmyslový převrat nevyhnutelně také do těžkého 82 Vladimír Karlický, Zbrojní technika. In F. Jílek, ed., Studie o technice v českých zemích 1800– 1918, sv. I., Praha 1983, s. 431.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297500