ruské říše provázených úpornou snahou o poznání tamního duchovního života, což přispělo k vytvoření rusistické části Masarykova díla. Podle českého historika ukrajinského původu Bohdana Zilynského přitom budoucí prezident nemohl přehlédnout existenci ukrajinského hnutí, nesnadno bojujícího v carském impériu o pouhou možnost existence. Jako poslanec rakouského parlamentu poznal Masaryk dobře také zástupce haličských Ukrajinců v tomto zákonodárném sboru. Byl tedy informován o situaci v obou částech rozdělené Ukrajiny. V jednom ze svých parlamentních projevů v roce 1908 se Masaryk haličsko-ukrajinské tematice výrazně věnoval.223 Politické koncepty se staly předmětem bádání a inspirace nejenom pro I. Franka, ale i pro řadu dalších ukrajinských politiků a akademiků. T. G. Masaryk se osobně znal s ukrajinskými politiky, kteří stáli za ustavením ukrajinské státnosti v období po ruské revoluci roku 1917: M. Hruševským (1866–1934)224 a S. Petljurou.225 Mychajlo Hruševskyj byl důležitou postavou pro ukrajinské obrození v Haliči, kam přicestoval v roce 1894 z Kyjeva a ujal se vedení na nově zřízené katedře světových dějin se zvláštním důrazem na dějiny východní Evropy.226 M. Hruševskyj se stal klíčovou postavou vědeckého života v Haliči, kdy prosadil zejména zřízení Vědecké společnosti Tarase Ševčenka, kterou dokázal reorganizovat podle vzoru Akademie věd. Později sehrál M. Hruševskyj klíčovou roli i pro osvobozenecké hnutí na levobřežní Ukrajině. I když politické vlivy T. G. Masaryka na M. Hruševského byly spíše nepřímé, oba politici se dobře znali a M. Hruševskyj se na přelomu staletí těšil výrazné popularitě, v roce 1911 jako jediný Ukrajinec přijal členství v místní Akademii věd. V meziválečném období psal M. Hruševskyj T. G. Masarykovi a žádal ho o pomoc
223 Bohdan Zilynskyj: Ukrajina u Masaryka a osmi jeho nástupců, https://www.myaukrajina.cz/ node/232 (20. 1. 2020). 224 Mychajlo Hruševskyj (1866–1934) byl ukrajinský historik, který hrál důležitou roli v ukrajinském obrození v Haliči, kde ve Lvově ve věku 28 let obsadil pozici vedoucího katedry dějin východní Evropy na místní univerzitě. V období po první světové válce stál v čele Centrální rady [Центральна Рада] v Kyjevě (obdoby parlamentu) a fakticky se stal hlavou ukrajinského státu. V letech 1919–1920 pobýval v Praze. 225 Symon Petljura (1879–1926) byl ukrajinský politický a vojenský činitel, jedna z klíčových postav v období stanovení ukrajinského nezávislého státu, hlavní velitel armády Ukrajinské lidové republiky a v letech 1919–1920 hlava Dyrektoria v Kyjevě, fakticky hlava státu. 226 Zřízení této katedry bylo menším vítězstvím ukrajinských obrozenců, kteří požadovali vyučování dějin Ukrajiny na lvovské univerzitě. Polské vedení tomuto požadavku vyhovělo, ale aby v samotném názvu katedry nebyla zmíněná Ukrajina, uchýlilo se k tomuto komplikovanému názvu. Pro vedení této katedry byl z Kyjeva pozván tehdy teprve osmadvacetiletý historik z Kyjeva M. Hruševskyj.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297494