ruské říše provázených úpornou snahou o poznání tamního duchovního života, což přispělo k vytvoření rusistické části Masarykova díla. Podle českého historika ukrajinského původu Bohdana Zilynského přitom budoucí prezident nemohl přehlédnout existenci ukrajinského hnutí, nesnadno bojujícího v carském impériu o pouhou možnost existence. Jako poslanec rakouského parlamentu poznal Masaryk dobře také zástupce haličských Ukrajinců v tomto zákonodárném sboru. Byl tedy informován o situaci v obou částech rozdělené Ukrajiny. V jednom ze svých parlamentních projevů v roce 1908 se Masaryk haličsko-ukrajinské tematice výrazně věnoval.223 Politické koncepty se staly předmětem bádání a inspirace nejenom pro I. Franka, ale i pro řadu dalších ukrajinských politiků a akademiků. T. G. Masaryk se osobně znal s ukrajinskými politiky, kteří stáli za ustavením ukrajinské státnosti v období po ruské revoluci roku 1917: M. Hruševským (1866–1934)224 a S. Petljurou.225 Mychajlo Hruševskyj byl důležitou postavou pro ukrajinské obrození v Haliči, kam přicestoval v roce 1894 z Kyjeva a ujal se vedení na nově zřízené katedře světových dějin se zvláštním důrazem na dějiny východní Evropy.226 M. Hruševskyj se stal klíčovou postavou vědeckého života v Haliči, kdy prosadil zejména zřízení Vědecké společnosti Tarase Ševčenka, kterou dokázal reorganizovat podle vzoru Akademie věd. Později sehrál M. Hruševskyj klíčovou roli i pro osvobozenecké hnutí na levobřežní Ukrajině. I když politické vlivy T. G. Masaryka na M. Hruševského byly spíše nepřímé, oba politici se dobře znali a M. Hruševskyj se na přelomu staletí těšil výrazné popularitě, v roce 1911 jako jediný Ukrajinec přijal členství v místní Akademii věd. V meziválečném období psal M. Hruševskyj T. G. Masarykovi a žádal ho o pomoc
223 Bohdan Zilynskyj: Ukrajina u Masaryka a osmi jeho nástupců, https://www.myaukrajina.cz/ node/232 (20. 1. 2020). 224 Mychajlo Hruševskyj (1866–1934) byl ukrajinský historik, který hrál důležitou roli v ukrajinském obrození v Haliči, kde ve Lvově ve věku 28 let obsadil pozici vedoucího katedry dějin východní Evropy na místní univerzitě. V období po první světové válce stál v čele Centrální rady [Центральна Рада] v Kyjevě (obdoby parlamentu) a fakticky se stal hlavou ukrajinského státu. V letech 1919–1920 pobýval v Praze. 225 Symon Petljura (1879–1926) byl ukrajinský politický a vojenský činitel, jedna z klíčových postav v období stanovení ukrajinského nezávislého státu, hlavní velitel armády Ukrajinské lidové republiky a v letech 1919–1920 hlava Dyrektoria v Kyjevě, fakticky hlava státu. 226 Zřízení této katedry bylo menším vítězstvím ukrajinských obrozenců, kteří požadovali vyučování dějin Ukrajiny na lvovské univerzitě. Polské vedení tomuto požadavku vyhovělo, ale aby v samotném názvu katedry nebyla zmíněná Ukrajina, uchýlilo se k tomuto komplikovanému názvu. Pro vedení této katedry byl z Kyjeva pozván tehdy teprve osmadvacetiletý historik z Kyjeva M. Hruševskyj.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297494
pro ukrajinské vojáky.227 Pohledy T. G. Masaryka se staly předmětem bádání i ukrajinských vědců a jeho vliv se neomezoval pouze na politické kruhy. V tomto smyslu je zapotřebí zmínit Olgerda Ippolita Bočkovského (1885–1939),228 sociologa a politologa, který se stal jedním z hlavních akademických pojítek mezi Ukrajinou a Československem v poválečném období a smýšlení T. G. Masaryka o Ukrajině věnoval zvláštní monografii T. G. Masaryk: Národnostní problém a ukrajinská otázka [Т. Г. Масарик: Національна проблема та українське питання] vydanou v Poděbradech v roce 1930.
Závěr Ukrajinské obrození se vyvíjelo pomaleji než národní obrození u jiných slovanských národů, což bylo dáno komplikovanou politickou situací, ve které se v 19. století ukrajinský národ nacházel. Postupně se těžiště národního obrození Ukrajinců (Rusínů) soustředilo v západoukrajinské Haliči, která se tehdy nacházela pod nadvládou Vídně. Obrozenecké hnutí v Haliči se postupně vyvíjelo podle logiky dalších obrozeneckých hnutí v regionu, začínalo u formování vlastní národní identity na základě folklorních bádání a formování vlastní literární podoby ukrajinského lidového jazyka. Postupně se propracovávalo k politické identifikaci a požadavkům, které poprvé zazněly v revolučním roce 1848. Druhá polovina 19. století byla i přes vnitřní napětí uvnitř ukrajinského hnutí věnována postupnému formování politických stran a elit, které na přelomu století již dokázaly formulovat požadavek ukrajinské samostatnosti. Ve všech těchto etapách dokázali haličští Ukrajinci proměnit zaostalost ve výhodu, jelikož v jiných slovanských národech již měli příklad i inspiraci pro další vývoj vlastního obrození. V tomto smyslu mohla pokrokovost českého obrozeneckého hnutí sloužit příkladem a ve všech etapách výrazně ovlivňovala ukrajinské obrození v Haliči. V první polovině 19. století byly aktivity ukrajinských obrozenců inspirovány dílem českých a slovenských buditelů Jana Kollára a Josefa Dobrovského, což se promítlo i v klíčovém díle ukrajinského obrození první poloviny staletí, sborníku Rusalka Dnistrova. V prvních desetiletích 19. století
227 Оксана Пеленська: Михайло Грушевський і Прага: нові перспективи для України, 25. 9. 2016, https://www.radiosvoboda.org/a/28009542.html, (20. 1. 2020). 228 Olgerd Ippolit Bočkovskyj (1885–1939) byl český sociolog ukrajinského původu, který působil jako pedagog v meziválečném Československu na různých vysokých školách.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297494
se vzájemné vlivy teprve formovaly na základě osobní korespondence a kontaktů mezi buditeli obou národů. Zlomovým pro vztahy mezi haličskými Ukrajinci a Čechy se stal rok 1848 a Slovanský sjezd konaný v Praze. Setkání na sjezdu nejenom napomohlo prohloubení osobních styků, výměně informací a lepší identifikaci ukrajinského hnutí v Haliči, ale samotný pobyt v Praze a seznámení se s českým životem ve velkoměstě se staly inspirací pro další vývoj obrozeneckého hnutí v Haliči. Dalších několik desetiletí pro ukrajinské obrození v Haliči znamenalo jistou stagnaci, od osmdesátých let ale nastalo pro Ukrajince v Haliči oživení, zejména díky vlivům levobřežní Ukrajiny. Mladá generace haličských Ukrajinců se již vyhraňovala politicky, a to v neposlední řadě díky českým vlivům. Na zlomu staletí se Praha stala častým cílem cest ukrajinských obrozenců – zde čerpali inspiraci a myšlenkové konstrukty pro další vývoj vlastního hnutí. Jako nejlepší příklad těchto vlivů může sloužit postava Ivana Franka, klíčové osobnosti ukrajinského obrození v Haliči na přelomu staletí. I. Franko několikrát navštívil Prahu a ve svých vystoupeních neskrýval nadšení českou metropolí. Ukrajinci v Haliči přebírali i další logiku obrozeneckého hnutí – buď založením vlastních tělovýchovných organizací Sokol podle českého vzoru, anebo pokusem o prosazení vlastního vysokoškolského vzdělání podle vzoru rozdělené pražské Karlovy univerzity. V tomto období se výrazně promítly také intelektuální vlivy Čechů na haličské Ukrajince, pokračovala tradice započatá ještě na začátku století; na sklonku století se ukrajinští intelektuálové nacházeli pod vlivem děl Karla Havlíčka a T. G. Masaryka. Budoucí prezident Československa se stal ústřední postavou pro ukrajinsko-české kontakty v prvních dekádách 20. století, jelikož měl představu o ukrajinském obrození jak z osobních cest na Ukrajinu, tak i díky osobním kontaktům mezi ukrajinskými politiky z Haliče i levobřežní Ukrajiny. Období po první světové válce se pak stalo vrcholem ukrajinsko-české spolupráce. Po vojenských porážkách ukrajinského osvobozeneckého hnutí jak v Kyjevě, tak i na západní Ukrajině se právě Československo stalo hlavním cílem ukrajinské emigrace. Díky tzv. Ruské pomocné akci, která byla zahájena v letech 1919–1921, a osobní podpoře prezidenta T. G. Masaryka se do Československa přestěhovaly i tisíce ukrajinských válečných veteránů. V meziválečném období se pak Československo stalo centrem ukrajinské emigrace a fungovala zde celá řada ukrajinských institucí, zejména akademických: Ukrajinská svobodná univerzita v Praze, Ukrajinská hospodářská akademie v Poděbradech a Pedagogický institut Mychajla Drahomanova. 100 Ukázka elektronické knihy