98
3. Na cestě k homileticko-liturgické reformě
Současně Lukáš pokládá za potřebné, aby kazatelé odkrývali příčiny těchto skutků a zvěstovali tajemství od věků skrytého evangelia.445 Právě Apostolikum má sloužit jako hermeneutický klíč, který napomáhá k otevření pravého významu Písma a k odhalení tajemství evangelia. Ve spisu O gruntu viery dokonce přímo ztotožňuje „Čtenie“, tedy evangelium, se zněním Apo štolského vyznání víry: A to my máme za Čtenie a jest slovo viery obecné křesťanské, v níž se všeliká pravda Písem svatých v tajemství zakládá a zavierá uhrnkem, totiž co, o čem, čemu, več má věřeno a proč zachováno, následováno i činěno k spasení býti. Protož tu vieru v slovu ukrácenú obecnú máme, v jejiem tajemství pravd zřízeného spasenie za Čtenie svaté. Neb všickni skutkové i řeči Kristovy se všemi příčinami a potřebnostmi zavierají se v ní. Ano i všecka Písma svatá, stará i nová. Neb ona jest všelikou pravdou svatého Čtenie. A aniž kto muož v Písmiech tak potřebně i krátce Čtenie svaté oznámiti jako oznámeno jest v podstatě i v službě u vieře a v článciech jejiech. A jistě ona jest pravý klíč Ducha svatého k otevření Písem. [...] A tať jest v Zákonu svém ten jediný pravý ovčinec jediného pastýře Krista Ježíše. A kdož k tomu Zákonu nevstoupí pořádně skrze tuto vieru buď k svému spasení, buď k bližních, ale vstoupí jinudy k ovcem bez vstúpe ní dveřmi, jistě zloděj a lotr jest etc.446
Významnou roli Apostolika v Lukášově homiletice potvrzuje také Bla hoslav. Zdůrazňuje sice, že Lukáš z Apostolika neučinil rejstřík pro kázání a jeho výklady zaměřoval spíše do řad bratrského kněžstva. Ale zároveň prozrazuje – jak vyplývá z následující výpovědi –, že Lukáš doporučoval, aby kazatelé měli ve svých kázáních na tradiční perikopy zřetel k jeho článkům: […] jako za poklad Jednoty to složil, aby sami služebníci v to uvozováni byli […] Lidu pak našemu vubec aby ty věci po částkách svých za příčinami svatých čtení přilože ných a obvyklých byly předkládány opatrně, jakž by se kdy potřeby spatřily […] K če muž B. Lukáš také zvláštních pomocí nadělal, to jest postylí, t[otiž] kázaní na Čtení i epištoly přes celý rok, a to několikerým způsobem, i česky i latině.447
Tematické nasměrování kázání k článkům Apostolika – byť ještě na zá kladě tradičních perikop – je tedy zřetelnou tendencí Lukášova díla. Právě k takovému typu kázání, zaměřenému na „opatrný“ výklad věrouky, měly na pomáhat jeho postily. Krédo bylo za Lukáše také velmi důležitou liturgickou součástí bohoslužby. Je zařazeno v četných liturgických formulářích Zpráv kněžských. Slovy Kréda se zde křtěnci, konfirmovaní, popř. přistupující do 445 Ibid., fol. 5r. 446 L. Pražský: Knížka tato jest o gruntu viery, fol. 137r–137v. 447 J. Blahoslav: Pilné rozjímání, NK ČR, Praha, rkp. XVII E 69, fol. 8v.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297464