la absentovala beletrie, v následujícím roce ale byla otištěna díla K. D. Balmonta, M. I. Cvetajevové, D. S. Merežkovského či K. Čapka. Prvotní intenzivní nakladatelská činnost silně vyčerpávala finanční prostředky, jež nakladatelství mělo k dispozici, a nedostatek financí vedl Ljackého k žádosti o finanční podporu. Nakladatelství trpělo i nízkou prodejností, a tím se u banky a tiskárny zadlužilo obnosem ve výši 4 760 000 Kč. Tato částka nebyla pravděpodobně konečná, jelikož nakladatelství mělo řadu knih v tisku. Již v této fázi ale byla vznesena otázka zastavení činnosti. Podle záznamů nabízelo ministerstvo pomoc nakladatelství odkoupením knih za 3 000 000 Kč.95 Profesor Ljackij adresoval valné hromadě nakladatelství zprávu, ve které žádal, aby byl zproštěn vedení nakladatelství z důvodu pracovního vytížení, a to od 30. června 1925.96 Žádosti bylo vyhověno a jeho odchod oficiálně oznámen 7. října 1925. Ačkoli se Ljackij rozhodl nakladatelství opustit, byl požádán, aby byl jako člověk s dlouholetými zkušenostmi i nadále nápomocen při organizaci nakladatelské činnosti.97 Že se tak stalo, potvrzuje korespondence s Khynem a Richterem, která probíhala ještě v roce 1933.98 Podle bilance roku 1928 se nakladatelství neustále pohybovalo v záporných číslech, jelikož zisk společnosti nebyl tak vysoký, aby dostačoval ke splacení dluhů. Jen věřitelům nakladatelství dlužilo přes 3 000 000 Kč.99 Od roku 1928 mělo docházet k likvidaci nakladatelské činnosti, která byla zredukována pouze na knihkupeckou. Za účelem prodeje a zvýšení zisku společnosti byly sestavovány seznamy knih. Také se hledalo spojení se sovětským Ruskem, což se ovšem nesetkalo s úspěchem.100 Od roku 1928 nakladatelství působilo jen v omezené míře, přitom ale mělo na skladě nemalé zásoby ruských not a tiskovin. I přes útlum činnosti nakladatelství obchod fungoval až do roku 1938.101 Podle zprávy ze zasedání Legiobanky se likvidace nakladatelství vlekla až do zmíněného roku.102 Zprvu ambiciózní plán a start tedy nakladatelství neustálo. Podle nesignovaného a nedatovaného dopisu neslo Ruské vědecké kolegium (Русская ученая коллегия) odpovědnost za odbornou a literární úroveň, což bylo uvedeno v každé knize Vědeckých akt (Ученые записки). Na činnost nakladatelství měl ale vliv celý kolektiv jeho zaměstnanců.103 Nesmíme rovněž zapomínat, že fungování nakladatelství bylo výrazně ovlivněno Ruskou pomocnou akcí, jejíž součástí nakladatelství bylo. Zásadní bylo také spojování nakladatelství s politikou státu. V neposlední řadě byla zjevně podceněna finanční stránka chodu nakladatelství – vysoké sumy se na jeho fungování vynakládaly, přestože se neustále pohybovalo v záporných číslech. Nebyla to tedy pouze jedna, ale hned série příčin, kvůli kterým nakladatelství v roce 1939 definitivně zaniklo.
95 96 97 98 99 100 101 102 103
F. Richter Ministerstvu zahraničních věcí 8. ledna 1930, LA PNP, fond J. A. Ljackij, 52/69/3613. Zpráva Ljackého Valné hromadě, LA PNP, fond J. A. Ljackij, 52/69/3690. Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí, LA PNP, fond J. A. Ljackij, 52/69/3621. Dopisy J. Khyna J. A. Ljackému, LA PNP, fond J. A. Ljackij, korespondence vlastní, přijatá, 52/69/2087–2094. Zpráva k 20. únoru 1929, LA PNP, fond J. A. Ljackij, 52/69/3575. Ibid. И. А. Шомракова, Евгений Александрович Ляцкий – издатель русского зарубежья, s. 362. Z. Sládek – L. Běloševská (ed.), Dokumenty k dějinám ruské a ukrajinské emigrace v Československé republice, s. 107. Nesignovaný dopis z 30. prosince 1929, LA PNP, fond J. A. Ljackij, 52/69/3740.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS297454